Už to vypadalo, že si letos zimu neužijeme. Ale příroda se nenechala zahanbit a koncem února a začátkem března jsme zažili nejen pořádný mráz, ale i trochu sněhu. Únor bílý, pole sílí, to by nás moc potěšilo. Sněhem jsme zalili i skleník, ať si i zde mohou rostlinky sáhnout na tu krásně zmrzlou vodu.
Nádherné ráno, je těžké určit, která fotka je lepší. Realitu nenahradí, ale trochu připomene.
Zmrzlou vodu si užily i děti. Sice malá plocha, ale zato dokonale hladká. Po několikerém zalévání je jako sklo. Je to další výzva.
Takové krásné krystaly vytváří čistá destlilovaná voda při mrznutí ve skleněném demižónu. Zmrzlá voda obnovuje informační mřížku a ta se zdá být užitečná pro přenos dalšich vibrací. Co všechno voda umí a skrývá, zdaleka nevíme. Můžeme jen tiše žasnout, jak je to dokonale stvořeno.
Tady zase zůstal v kanistru zbytek tekuté vody po asi 2 dnech mrazů. Voda si uchovala svou tekutost v kostce ledu a dokonce přidala i kyslík pro případný život. Je nádherné sledovat tuto zmrazenou chvilku reality, kde se čas zastavil uprostřed samotné čistoty života. Kudy ta voda poteče dále?