Letos se nám nepodařilo zprovoznit klasický bioreaktor. Zadní severní stěna domu tak bude vystavena chladu a hrozí zamrznutí trubek s vodou ve zdi. Vývody chladicí vody a přívod do studny jsou tak v ohrožení. Bohužel mráz udeřil příliš brzy a jeden ventil kovový asi nevydržel expanzi ledu a trochu nám prasknul. To urychlilo rozhodnutí k alespoň provizornímu zateplení. Naházet kompost na zem by bylo špatné řešení, neboť vlhkost ze spodu by poškodila již dobře vyschlou zem, která plní úkol podlahy. Vytvoření izolované podlahy se jevilo jako časově náročné a tak jsme využili přes zimu nevyužívané plastové kyblíky. Máme jich opravdu hodně. Nejsou z naší produkce, ale dostali jsme je jako odpad z velkovýroby jídla. Obsahovali suroviny jako např. jogurt, mléko, omáčky apod. Normálně by skončily v odpadu, u nás ale plní funkci květináčů. Dáváme do nich rajčata, papriky, bazalku, lilek popř. jiné rostliny, které je možné pak umístit kamkoliv na zahradě, klidně i pod střechu. Na podzim, kdy rostliny odumřou, se hlína vysype na záhon a kyblíky putují někam do skladiště.
Letos je ale využíváme jinak – kompostujeme v kýblu a těmito separovanými kompostéry zaizolujeme zadní stěnu jurty.
Vypadá to velmi kontroverzně a někdo by mohl říci, co dělá plast na přírodní zahradě? Ano, stejně tak bychom mohli říci, co tam dělá umělý kaučuk v podobě EPDM fólie. Musíme nějak oddělit to, co chce příroda a to, co chceme my lidé. My chceme nyní teplou zeď bez promrzání a můžeme použít izolace – někdo by sáhl po polystyrenu, někdo po minerální vatě, někdo po ovčí vlně. My jsme dlouhou dobu izolovali kompostem, viz, naše Bioreaktory. Teď zkusíme něco hodně netradičního. Budeme pozorovat, jak probíhá kompostovací proces v tak malém objemu. Praktická zkušenost je ta, že když se kýbl zavíčkuje a nechá se delší dobu zadělaný, najdete tam za pár měsíců opravdu jen čistý kompost. Vzniká zde uzavřený ekosystém, voda se nevypaří, resp. ta co se vypaří na víčku kondenzuje a padá zpět. Naše kýble jsou většinou otevřené, ale několik jsem jich zadělal a budeme moci sledovat, co se děje. Tím, jak jsou narovnány na sebe, se svým způsobem trochu uzavřely, takže odpar vody nebude velký. Uvnitř je napěchováno na maximum ořechové listí. toho máme opravdu dost. A uvidíme na jaře, jak to fungovalo. Minimálně vzduch uvnitř kyblíků tvoří izolaci a listy tvoří bariéru, aby vzduch nemohl proudit. V makroskopickém měřítku proudění vzduchu brání narovnané kyblíky a teplo z domu tak nemůže tak snadno unikat do okolí. Je docela možné, že kompostovací proces zahájí tepelnou reakci v každém kýblu a jelikož si mohou kýble teplo předávat, je možné, že se ohřeje celý komplex kýblů. Přirovnal bych to k palivu v jaderné elektrárně. Jedna kazeta reakci nespustí. Je nutné do reaktoru dát určité množství kazet a mezi ně zasouvat tzv. regulační tyče – tj. kazety, které zvýší a nebo sníží reakci všech kazet kolem. zasunutí tyčí snižuje reakci a vysunutí zvyšuje. Tyto tyče mají palivo jen v té části, která vytažením vstoupí do tzv. aktivní zóny. Pokud by se reaktor přehříval, mechanizmus spustí tyče dolů gravitací a reakce se zastaví. Naše tyče jsou ty kyblíky, a pelety jaderného paliva nahradilo listí. Nedělám si iluze, že budeme vytvářet páru na parní stroj, ale trochu se to ohřát může. Tak uvidíme.
