Je 13.1.2018 a teplota kolem nuly. Zima je mírná, více prší než svítí sluníčko a topit se moc nemusí. Ale i tak dřevo ubývá. Dnes je sucho a tak nějaké dřevo nařežeme. Po dobré práci zasloužená odměna. Máme hlad. Co bude dnes dobrého? Dáme něco z obchodu? Ne. Jsme přece na zahradě a určitě tu něco zbylo. Pojď Kubo, mrkneme na to, co zde Violka ještě má. První zelený kousek – celer. Dobrý, bereme pár listů. A hned vedle zelená cibule, to se bude taky hodit. Další záhon, paráda, brokolice. Není velká, ale s pár listy i tak potěší. Ještě listy mangoldu a ze zeleného by to bylo vše. Co dál? Jdeme na topinambury, to je jistota. Už léta jsme v nich soběstační, těch je více než brambor. Krásné kousky vyrýváme z měkké země jen lopatkou. A tak ještě mrkev, ta teď roste v jurtě v květináči. No a přidáme jednu naši dříve sklizenou řepu, pár brambor a od souseda petržel, ta se nám letos neurodila. Suroviny máme a jde se na to. Nakrájet, cibulku trochu orestovat a velení se ujímá Kuba. Přidává koření, sušené houby, vaří a dusí a po půl hodince se podává luxusní dobrota. No posuďte sami! Škoda, že se nedají ještě ukládat a zveřejňovat chutě a vůně. Díky synu můj, díky zahrado, díky přírodo, všichni jste skvělí.
