Uncategorized

I když na zahradě se v zimě nic moc dělat nedá, život se zde nezastavil.

Takto vypadá zábradlí na našem spacím patře v jurtě. Myslím, že se povedlo. Pomalu ale jistě se posouváme k vytouženému domečku a bydlení v přirodě.

Tuto večeři připravil Kuba. Myslím, že s tímhle výsledkem se už ve světě neztratí.

A už se můžu konečně houpat ve své hamace. Táta dal pryč ty velké stroje a je zde místo. A to zelené u okna, to je prosím mrkev.

Testovací oběd pro pět a půl lidí. Při zimních radovánkách vyhládne a je potřeba se ohřát. Tak jsme zkusili, jak se nám sem vejde jídelní stůl. No a povedlo se.

Noc nás nezastaví! Nebyl by to syn světlaře, kdyby neuměl rozsvítit světlo. Né jedno, ale hned 5 a to pěkně na dálku. Ale musíme to krotit, svítit se má, jen když to dává smysl.

Už to vypadalo, že si letos zimu neužijeme. Ale příroda se nenechala zahanbit a koncem února a začátkem března jsme zažili nejen pořádný mráz, ale i trochu sněhu. Únor bílý, pole sílí, to by nás moc potěšilo. Sněhem jsme zalili i skleník, ať si i zde mohou rostlinky sáhnout na tu krásně zmrzlou vodu.

Nádherné ráno, je těžké určit, která fotka je lepší. Realitu nenahradí, ale trochu připomene.

Zmrzlou vodu si užily i děti. Sice malá plocha, ale zato dokonale hladká. Po několikerém zalévání je jako sklo. Je to další výzva.

Takové krásné krystaly vytváří čistá destlilovaná voda při mrznutí ve skleněném demižónu. Zmrzlá voda obnovuje informační mřížku a ta se zdá být užitečná pro přenos dalšich vibrací. Co všechno voda umí a skrývá, zdaleka nevíme. Můžeme jen tiše žasnout, jak je to dokonale stvořeno.

Tady zase zůstal v kanistru zbytek tekuté vody po asi 2 dnech mrazů. Voda si uchovala svou tekutost v kostce ledu a dokonce přidala i kyslík pro případný život. Je nádherné sledovat tuto zmrazenou chvilku reality, kde se čas zastavil uprostřed samotné čistoty života. Kudy ta voda poteče dále?

Je 13.1.2018 a teplota kolem nuly. Zima je mírná, více prší než svítí sluníčko a topit se moc nemusí. Ale i tak dřevo ubývá. Dnes je sucho a tak nějaké dřevo nařežeme. Po dobré práci zasloužená odměna. Máme hlad. Co bude dnes dobrého? Dáme něco z obchodu? Ne. Jsme přece na zahradě a určitě tu něco zbylo. Pojď Kubo, mrkneme na to, co zde Violka ještě má. První zelený kousek – celer. Dobrý, bereme pár listů. A hned vedle zelená cibule, to se bude taky hodit. Další záhon, paráda, brokolice. Není velká, ale s pár listy i tak potěší. Ještě listy mangoldu a ze zeleného by to bylo vše. Co dál? Jdeme na topinambury, to je jistota. Už léta jsme v nich soběstační, těch je více než brambor. Krásné kousky vyrýváme z měkké země jen lopatkou. A tak ještě mrkev, ta teď roste v jurtě v květináči. No a přidáme jednu naši dříve sklizenou řepu, pár brambor a od souseda petržel, ta se nám letos neurodila. Suroviny máme a jde se na to. Nakrájet, cibulku trochu orestovat a velení se ujímá Kuba. Přidává koření, sušené houby, vaří a dusí a po půl hodince se podává luxusní dobrota. No posuďte sami! Škoda, že se nedají ještě ukládat a zveřejňovat chutě a vůně. Díky synu můj, díky zahrado, díky přírodo, všichni jste skvělí.

Letos jsme otestovali životnost celeru. Jelikož ve skleníku neudělal prakticky žádné velké bulvy, ale měl celou dobu bohatou nať, tak jsme mu dali šanci i v zimě. A dobře jsme udělali. Celer krásně roste a je stále svěže zelený.

Zelený celer však vydržel i menší mrazy venku, sníh a déšť, takže celer lze doporučit pro dlouhodobé skladování i venku. Alespoň zatím to tak vypadá.