Kdo je to ten Gardenman? Proč Gardenman? Kde se tu vzal?
Kdo by neznal Supermana? Spidermana? Batmana nebo Ironmana? Tito superhrdinové komixových příběhů honí padouchy a dojímají svými nadlidskými schopnostmi v boji dobra nad zlem. Je snad Gardenman další z nich? V první chvíli a pro někoho to tak může vypadat. Ale záměr to určitě nebyl. Měl to být spíše pokus o vytvoření čitelného pojmenování pro zahradníka, který to myslí opravdu vážně. Ale nebude to zahradník jen tak ledajaký, ale bude mít také své „hračky“, které musí každý superhrdina mít.
Pomyslnou masku Gardenmana jsem si nasadil už někdy v roce 2011 nebo 12, to není až zas tak důležité. Důležitá byla vize – zahradník, který se pustí né do boje s přírodou, ale spíše do boje proti těm, co přírodě ubližují. Ze začátku Gardenman pobíhal po zahradě a sbíral odpadky, igelity, plechovky, sklo a nosil to do ekodvorku. Až byla zahrada vyčištěná, začal pořádat výlety do okolí, do místních lesů. Vždy s pytlem a nebo igelitkou a zpět se vracel s velkou úrodou odpadků, které tu nechávali turisté. První velká akce s pomocníky byla Ukliďme Česko. To už nebyly tašky, ale celá auta odpadu.
První ročník jsme si opravdu užili ve skupině asi 10 lidí a uklidili jsme několik černých skládek v okolí naší zahrady. Na druhý ročník se našlo opět několik dobrovolníků a rozšířili jsme teritorium, neboť naše okolí zůstalo i po roce relativně čisté a už nebylo co sbírat. Třetí rok byl v této akci poslední. Sesbírali jsme opět několik aut odpadu, ale třikrát stačí a je třeba říci jednou dost. Je potřeba hledat další cesty.
Gardenman se pustil do akce TUR – Trvale udržitelný rozvoj. Potenciál v mladých lidech, studentech je potřeba zapálit hned na začátku a pak nikdy nebudou dělat nepořádek po lesích. Budou vzorem. Odezva byla vynikající. Mladí ekologové ze střední zahradnické školy v Rajhradě byli nadšeni a TUR se opakoval každoročně a to i v kritickém roce 2020, kdy jsme sice museli kvůli vládním omezením zredukovat pobyt na zahradě a zkrátit termín, ale i tak se něco podařilo udělat.
Gardenmanovi hračky pomáhají vyvíjet i studenti. Nápady, realizace, upgrady, testy – někdy je to zklamání, někdy je to naděje na nové vize. Ale Gardenman to nevzdává. Není tu proto, aby brečel, že se mu hračky pokazily nebo nefungují, že došly baterky a nebo praskl řemen. Je tu proto, aby ukázal světu, že to jde a že je možné spojit přírodní s technickým. Že je možné vytvořit určitý standard, ale zároveň pomáhat přírodě udržet svou diverzitu, život jako takový.
Pokud jste někdy přemýšleli o slově zahrada, možná se vám spojilo s ohradou, oplocením vymezením prostoru. V tradičním pohledu to tak je – zahradíme si určitý prostor a snažíme se ho ochránit před vnějšími vlivy – většinou před nenasytnou zvěří. I na naši zahradu, která zase tak zahrazená nebyla a asi ani teď není, sem tam zavítají srnci a srnky, které hodují na dobrotách určených pro naše potřeby. Je težké přijmout někdy žalostné ztráty stromků, keřů a nebo jen zelených rostlin. Ale nakonec i Gardenman mávne rukou a na více než zadělávání děr v plotech nemarní čas.
Mimo život v masce zahradníka je tu ještě role výzkumníka a pedagoga na vysoké škole. Tato role mi byla připsána už během doktorského studia, kdy výuka patřila k povinným aktivitám doktoranda. A ono mi to zůstalo. Výzkum vývoj, výuka – trojí V. Tedy nejen jako Vendeta. K „vé“ mám taky svou trojici – Vize, Víra, Vytrvalost. Bez vize je víra prázdnou obálkou. Ale jen samotná víra nestačí. Je třeba ji naplnit a převést ve vědomí. A k tomu je třeba právě vytrvalost. Někdy mám pocit, že toto mi chybí, ale moji přátelé jako pozorovatelé mi pomáhají s ujištěním, že potřebnou vytrvalost snad i mám. Možná proto jsem svůj první dům stavěl tak dlouho, ale podařilo se a v současné době jej testujeme pro bydlení s rodinou. Jedná se stále o testovací projekt, kde se vychytávají detaily, zkouší možnosti na všech úrovních. Bez vytrvalosti by to nešlo. A tu musí mít všichni v týmu. A taky trpělivost. Zde bych měl vzdát velké díky své současné ženě Pavlíně, která mě na cestě po tomto životním dobrodružství provází a vychovává naše dvě děti, Valinku a Viléma. Věřím, že tito mladí hrdinové budou pokračovat V cestě, kterou začal jejich táta Gardenman Petr. Ano, nemohu vynechat syna Kubu, velkého bráchu, který na zahradě doprovází tátu od svých 5 let. Jeho máma se rozhodla zůstat ve městě, takže Kuba má dva domovy. I této ženě musím poděkovat, i když se rozhodla jinak a měla k tomu své pádné důvody. Život na zahradě není lehký a vyžaduje hodně odříkání. Někdy je i Gardenman zlomený, když se věci nedaří a svět se otáčí proti přirozenosti. Vesmírný řád kolabuje pod demolující silou lidského nevědomí. Ale právě v tuto chvíli je potřeba největší míra pochopení a soucitu, neboť lidé nevědí, co činí a vlastním příkladem je třeba ukázat, že existuje života schopná alternativa.
Nechť nás bytosti vesmírné ochraňují na naší cestě k poznání a posílají nám inspirace po takových dávkách, které jsme schopni zpracovat. Pro ty, co se nebojí jít cestou života v přírodě, ale zároveň zachovat určitý technologický standard, který považuji za velkou oběť civilizace, je tu váš
Gardenman