Být mocný

Nevím, zda se zde dozvíte to, co deklaruje úvodník, ale cílem tohoto příspěvku je zhmotnit určité myšlenky, které mi přišly jako zajímavé a vhodné pro sdílení. Mě osobně pomohly si uvědomit, jak se posunout zase o kousek dál.

Příspěvek vzniká v době, kdy celý svět horlivě diskutuje o pandemii onemocnění, kterému dali pojmenování COVID-19. Dokonce určili i příčinu tohoto onemocnění a sdělili světu, že se jedná o virus – označili ho jako SARS-CoV-2. A aby bylo zcela jasné, kde se virus vzal, tak z netopýra – jako nějaká mutace koronaviru. Celá tahle taškařice začala už někdy koncem roku 2019 a hraje se tu 2 roky. V mediálním kotli se uvařila hromada opatření, které byly celosvětově instalovány prakticky ve všech zemích. Zavedlo se nošení roušek, které stačilo ze začátku ušít doma, později to již musely být roušky chirurgické, pak dvě roušky a pak respirátory. Nastoupila vlna testování a mocná propaganda očkování. A to pod vlajkou jedné jediné nemoci.

Proti této vlně strachu se postavila řada odbojářů, vědců, lékařů, dokonce i politiků a právníků. Vedou se různá hnutí, lidé se spojují, demonstrují. Mnozí jsou přesvědčeni, že se jedná o falešný poplach, falešné zprávy, lži a manipulace. Jenže jak to vlastně je? Opravdu tu žádná nemoc není? Nebo je to úplně jiná nemoc? Na začátek si půjčím ústřižek z lidových novin z roku 1931, který tehdy napsal Karel čapek.

Jak pravdivé už v té době! A zkusme se na to podívat ještě hlouběji, až k samé podstatě, zrození a stvoření. Třeba se nám podaří odhalit, že nic takového jako nemoc neexistuje.

Vraťme se úplně na začátek našeho stvoření, kdy jsme byli jedno. Jedno vajíčko, jedna jediná buňka. Tato buňka nesla DNA naší matky, stvořitelky, To vajíčko bylo tím nejdokonalejším, co celá matka dokázala stvořit a zhmotnit svou dokonalou kopii, svůj kompletní otisk. To vajíčko čekalo, bylo živé. Čekalo na informaci, na Otce. I otec vetknul své nejlepší vlastnosti do jediné buňky, svůj genetický otisk sebe sama. Miliony spermií a jen jediná je vyvolená, jen jediná je vajíčkem označena za tu správnou a jedinečnou. Výběr probíhá dlouho a je unikátní. A nakonec samo vajíčko rozhodne svou inteligencí, koho do svého obalu pustí. Není to boj, je to přijetí. Je to setkání dvou bytostí na buněčné úrovni, ale ještě hlouběji, na úrovni samotných DNA kyselin. Co nastává poté je zázrak stvoření. Propojení šroubovic, informačních balíčků matky i otce a vytvoření zcela nové struktury pro nového tvora – pro nás samotné. Na základě těchto plánů začíná dělení. Z jedné buňky se stanou dvě, ze dvou čtyři, ze čtyř osm atd. Každá další buňka přesně ví, co má dělat. Nevládne tu žádná nemoc – je to obrovská moc. Obrovská touha po kreativitě. Buňky se tvoří jako na běžícím páse a každá další generace pomáhá té další a další. Vše v symbióze, vše v rovnováze a harmonii. začínají se tvořit různí buňky pro různé orgány a celý proces je dokončen po zhruba 280-290 dnech, tedy za 9 oběhů naší oběžnice Měsíce. No není to dokonalé? A pak to přijde. Hotový člověk opouští svou mámu, rodí se do tohoto světa. Opouští plodový vak, vodu, ve které plaval a žil uvnitř. Nyní se musí poprvé nadechnout. Bude to poprvé, ale bude to opět dokonalé. Nic mu nehrozí, vše je připraveno, perfektně stvořeno přírodou. Je to nekonečná moc, která ví co dělá. A zde nastává první velké oddělení. Pupeční šňůra je přestřižena a dítě se odpojuje od matky. Né tak docela. I nadále saje mateřské mléko a je tedy dále napojeno jiným způsobem, jiným konektorem. Nadále může se svou matkou komunikovat na fyzické úrovni. Vysílá signály, co potřebuje a máma mu potřebný koktejl namíchá, aniž by si to sama musela uvědomovat. Dítě si svou matku pěstuje a chrání. Mnohé matky neonemocní právě proto, že dítě vytváří zvláštní ochranu pro sebe i svou matku. Opět důkaz obrovské moci.

Vstupujeme však do světa, který rozlišuje moc a nemoc. Za nemoc je považováno to, co nás ochromuje. Bohužel dnes se za nemocného považuje i ten, kdo ochromen není, ale byl tak pouze identifikován na základě určitého měření. Tedy v dnešní době, a to je bezprecedentní, tu máme zvláštní kategorii bezpříznakových nemocných.

Snaha o to, jak přesvědčit zdravého mocného jedince, že jeho moc není neomezená a dokonalá začíná hned v ranném dětství, bohužel většinou z náruče vlastních rodičů, kteří už patřičnou manipulaci absorbovali a mohou ji nyní úspěšně šířit dál. Obleč se! Nachladíš se! Bude ti zima! Nepij tu studenou vodu! Nechoď bosý! Nejez to!, Jez tamto! atd. Jakmile se objeví první příznaky, okamžitě jsme ujištěni, že se to stalo – ano, je tu naše první nemoc. Bezmoc a ztráta vědomí. Máme příznaky, jsme označeni za nemocné a musíme se léčit. Léčba je různá a máme dnes mnoho rafinovaných způsobů, jak tělo léčit. Velmi málo se však používá inteligence vlastního těla a stav úplného klidu, který tělu zajistí opět rovnováhu. Ano, osvícení rodiče se do nemocí svých dětí příliš nenavážejí a nechají je kurýrovat svým způsobem – vyležet, vypotit, vykašlat, vysmrkat. Tělo ví, co má dělat. Mnohdy vysokou teplotou likviduje domnělé vetřelce, patogeny, jedy. Ano, do našeho těla se může dostat kdejaký ne-řád a způsobit nám v těle chaos. Je to nezvaný host. V tom zmatku, který ve světě vládne, se není čemu divit. Ne-řádů tu máme kolem opravdu hodně.

A jak z toho ven? Jak se vymotat z tohoto nekonečného kruhu nevědomí? řešení je velmi snadné, až nepředstavitelně snadné! Vyměňte kruh za spirálu! Jak to myslím? V kruhu se točíte pořád dokola, jako veverka v bubnu. Ve spirále můžete růst, ale také klesat, ale nikdy to není pořád dokola. Spirála je přirozenou šroubovicí života. Je všude kolem nás. Akorát to mnohdy nevnímáme. Ukažme si příklad. Den a noc – máme pocit, že toto se pořád opakuje a že je to kruh. Ano, vymysleli to na nás dobře – udělali hodiny, které se točí pořád dokola – 24/12. Jenže v reálu to tak není. Každý den je jiný. V rámci roku, se mění délka dne a každý den je trochu jiný, nikdy není stejný. Realita je tedy kontinuální proud změn a né zacyklenost. Ani každý rok není stejný. I kdybychom se podívali na oběh planety kolem Slunce někde ze středu galaxie, tak neuvidíme kruh, ale spirálu. Naše DNA není uspořádána do kruhu, ale do spirály. Celý náš život je spirála a jen se nám někdo snaží nabulíkovat, že se vše stále opakuje. Neopakuje. Jen náš mozek takovou iluzi může vytvořit. Tedy přijměte první základní fakt: vše je v pohybu a neustále se mění, nic se neopakuje. Pokud se nic neopakuje, pak se to může někam vyvíjet a vy rozhodnete kam.

Podívejme se na řešení stran nemoci. Představte si, že zcela otočíte veřejné mínění o tom, jak vzniká nemoc a uděláte to přesně naopak. Rozbijete egregor, který vás ohrožuje a nahradíte ho egregorem, který vám pomáhá. (Egregor – myšlenková konstrukce kolektivního vědomí). Obecně se má za to, že nemoci způsobují vnější faktory – prostředí, paraziti, bakterie a nakonec viry. Ano, v určité perspektivě to tak může i být. Jenže může to být přesně naopak: všichni ti paraziti, bakterie a viry nám chtějí pomoci a naopak nás před nemocí chránit! Řeknete si, co je to za nesmysl, jak mě může nějaký parazit chránit? Jak mě může chránit virus? Bakterie? Je třeba změnit vnímání parazita jako něčeho škodlivého. Pokud bychom se podívali na člověka, mohl by být parazitem na této planetě a planeta by se ho mohla chtít zbavit. Přejeme si to? My se za parazita nepovažujeme a dokonce hromada lidí o sobě prohlašuje, že planetě zemi pomáhá se uzdravit! Dokonce zakládají různá hnutí, politické strany, aktivity atd. Tedy oni se za parazity určitě nepovažují a Země je také za parazity nepovažuje, neboť jí to skutečně pomáhá. A teď si představte, že podobně přemýšlí každý „parazit“, který možná o vašem těle ví více než vy sami. Je na něj zvyklý, je to jeho život, jeho živná půda. Prostě ve vás umí žít a nebude si svého hostitele přece likvidovat. Jo, znělo by to dobře, pokud by parazitů, co se snaží pomáhat nebylo moc. Je otázka, proč jich někdy je opravdu moc.

Vysvětleme si to na takovém viru, který je dnes velmi atraktivní a jasnou příčinou nemocí. Nikdo o tom nepochybuje a drtivá většina světa považuje viry za příčinu nemocí. Je to však opravdu tak? Máme k tomu důkazy? Co když je to úplně jinak? Ukažme si myšlenkovou konstrukci, která vede do úplné opozice, dělá z virů pomocníky!

Virus se skladá z několika částí. Tou hlavní je RNA kód – program, která říká buňkám, co mají dělat. Aby se tento kód dostal k příslušným buňkám, je třeba ho správně zabalit a napsat adresu. Tou adresou jsou tzv. spike proteiny, což jsou klíče pro specifické buňky. Díky těmto klíčům je možné viry zachytit jen určitou skupinou buněk. Jiné jej prostě ignorují. Jakmile je virus zachycen příslušnou buňkou, buňka si již může přečíst zprávu a program RNA zakomponovat do svého programu DNA. Jelikož každá buňka má svůj specifický úkol v celém organizmu, je daný kód vždy určen je pro tu danou skupinu buněk. Buňka je zároveň velmi kvalitní počítač a umí vyhodnotit, co se stane po spuštění programu. Jednak může upravit svůj vlastní program pro další generaci buněk – modifikací svého DNA a jednak umí připravit zprávu to této modifikaci do RNA pro další buňky. Zkrátka a dobře, o svém rozhodnutí a zkušenostech se snaží informovat i ostatní. Proto vytvoří další virus – dobře zabalenou a adresovanou zprávu. Játra nebudou posílat zprávy mozku a mozek ledvinám, neboť mozek nic neví o tom, jak fungují buňky ledvin a buňky jater neví nic o mozkových buňkách. Komunikují spolu ty buňky, které o sobě něco ví a rozumí svým plánům. Ano, některé viry mohou být pro větší skupinu buněk, protože mohou ovlivňovat základní struktury DNA. Každá DNA nese informace o celém organizmu, ale jen daná buňka ví, které části DNA jsou pro ni samotnou a proto pracuje s tím s čím má a také viry používá jen ty, které pro ni mají smysl.

Viry jsou tedy dokonalou komunikační technologií, jak informovat buňky vlastního těla o tom, co každá dělá a jaké úpravy provádí ve svém těle. Informují se buňky jednoho organizmu – proto se taky virová nálož v rámci tzv. nemoci zvedá – probíhá hromadná rekonfigurace buněk – řízená demonstrace. Ale co je geniální – viry je možné poslat dál, i jedincům stejného druhu. Takže lidské viry přijímají lidé a kočičí viry kočky. Ano, jsou i viry, které sdílejí třeba všichni savci nebo ptáci apod. Ale to je obdoba adresování balíků v našem životě – hromadné maily – jeden může být určen skupině konkrétní a nebo jen jedincům či celé populaci. Proč to tak je? Protože příroda hledá způsob, jak se velmi rychle adaptovat! Náš rozmnožovací systém reprodukce, který byl popsán na začátku, je jedním z adaptačních mechanizmů. Díky křížení mužské a ženské DNA vzniká nový jedinec s unikátními vlastnostmi – nejde se v kruhu, nevzniká zacyklenost, ale je zde nový jedinec s vyšší pravděpodobností přežití. Jenže lidský život je moc dlouhý na to, aby se takto dalo adaptovat na rychlé děje v přírodě – např. změna teploty. To běžně nastává v našich zeměpisných šířkách minimálně dvakrát do roka. Proto tu máme jarní a podzimní nachlazení. Je to odezva na změnu podmínek. Tak jako stromům opadá listí na podzim a je to normální, tak my míváme podzimní nudle u nosu – viry v nás dělají rekonfiguraci buněk – potřebujeme nové, zimní buňky – zimní metabolizmus, zimní kožich. A aby ten proces byl co nejrychlejší, použije se modifikace na úrovni virózy. Tak je možné velmi rychle modifikovat DNA v rámci nejen jednoho těla, ale celé populace. Ti, co mají vlastní adaptační mechanizmy kvalitní, spotřebují jen velmi malé množství virů. Adaptace probíhá velmi rychle a bez příznaků. Pokud organizmus toto schopnost nemá, musí se učit déle a stojí to více námahy a odpadu. Je to jako s výukou žáků ve škole – nadaní studenti nepotřebují učebnice a hlupáci mohou nosit učebnic kolik chtějí a stejně se to nenaučí. To, že někdo na virózu zemře není problém mechanizmu, ale neschopnosti daného jedince se adaptovat na nové podmínky. Prostě nezvládne upravit své buňky dostatečně rychle a dochází k silné intoxikaci organizmu – vlastní viry, mrtvé buňky, volné radikály atd. zahltí tělo a není schopen se těchto toxinů zbavit.

Měli bychom tedy viry vítat? To v zásadě dělat nemusíme, ale nemusíme se jim bránit. To je získání pravé moci. Přijmeme tuto přírodní a dokonalou technologii do svého života a získáme tak potenciál, který jsme jinak vkládali do boje proti virům. To samé děláme s bakteriemi. Ani bakterie nejsou špatné. Jsou to stejná boží stvoření jako my. V našich střevech, na kůži, v plicích, močových cestách atd. žije bezpočet bakterií a jsou obvykle v symbióze s námi. Jen někdy se dostanou do nerovnováhy. Když šlápnete do kalužiny, která je v lese několik dní, byla úplně čistá, průzračná, ale ten šlápanec ji celou zakalil. Musíte pak čekat několik dalších hodin, možná dní, než se voda opět vyčistí. Pokud do ní nešlápne někdo druhý znovu. A o to tady jde! Aby někdo nešlapal do naší vnitřní čisté vody! Nejsou to však viry a bakterie, ale my sami, naše chování interakce na úrovni našeho vnímání. Bakterie a viry řeší až následky toho, co se děje venku – třeba ona teplota, vlhkost a nebo třeba světelné znečištění. Je prokázáno, že tam kde je větší světelné znečištění, je více výskytů rakoviny prostaty a prsu. Proč? Možná proto, že se tam hůře spí a melatonin se špatně tvoří a tím nedochází k detoxikaci organizmů. Prostata a prsy souvisejí s rozmnožováním. A je docela možné, že se jedná o globální adaptační mechanizmus přírody – planety, kdy se snaží zabránit množení tvora, který znečištění způsobil. Může to však souviset s elektrifikací planety. V roce 1886 se výrazně zvýšil podíl chřipek v lidské populaci. Bylo to způsobeno teplotou? Chřipka do té doby byla poměrně vzácná nemoc. Od té doby zcela běžná. V roce 1881 byla spuštěna první veřejná elektrárna a začla elektrifikace New Yorku. Nesouvisí to? Po první světové válce se masivně rozmohla radiová komunikace. Tou dobou provozovalo amatérské vysílání 10 tisíc radioamatérů. A objevila se Španělská chřipka. Amatéři vysílat nepřestali, ale chřipka zmizela. Co se stalo? Došlo snad k adaptaci? Já tvrdím že ano. Určitou dobu trvá, než se organizmy vzájemně zesynchronizují a upraví své chování parametry. Pak vše ustane. Pandemie COVID-19 mohla být způsobena podobným mechanizmem jako španělská chřipka. Obecně je spojována s čínským městem Wu-chan. Zde byla sice nějaká biochemická laboratoř a spekuluje se o umělém vytvoření viru. I tato možnost existuje. Nicméně můžeme také sledovat jiný zdroj signálu a to je testování vysokorychlostních sítí o frekvencích až 60GHz! Tato frekvence je shodou okolností rezonanční frekvencí molekuly kyslíku. Díky tomu je pak dosti možné, že se molekula kyslíku není schopna vázat na hemoglobin a dochází k nedokysličení tkání, dušení – a to i když plíce fungují. Může docházet také ke srážení krve – krvinky nemají mezi sebou potřebný kyslík a začnou se lepit k sobě. To vše může způsobovat vysokofrekvenční elektromagmetické pole, podobně jako to dělá mikrovlnné pole 4G na frekvencích 2,4 nebo 5GHz, které rezonují s vodou – vodní molekulou. Je to jen hypotéza, ale má určitou pravděpodobnost. Lidské buňky se chtějí vyrovnat s tímto problémem a tak vyrobí virus – zprávu, jak se opravit, adaptovat. A tento se pak šíří dál, aby se o tom dozvěděl celý svět, každý jeden člověk – příprava na novou technologii. V rámci těla pak probíhá něco podobného, jako u jedinců vystavených onomu zdroji znečištění – mohou se začít dusit, jejich tělo ztrácí kyslík, i když zde zdroj mikrovln není – protože se buňky učí, adaptují. Mnoho jedinců projde transformací dokonce bez příznaků, obrovské virové nálože absorbují bez problémů. A pak jiní mohou i zemřít. Je to jen o míře připravenosti jedinců. Sítě vyšších generací se zavádějí a zavádět budou. Nejsme schopni to nyní teď zastavit. A příroda se na to připravuje. Umí se adaptovat. Zvládá jak vysoké mikrovlnné zatížení, tak vysokou míru exhalací, radioaktivitu atd. Život je nesmírně MOCNÝ! Chrání nás kolektivně, né jako jedince, ale jako celek. Pracuje v synergii a spolupráci každé jedné buňky a každého tvora. A v tom je ta moc života. Když tuto moc poznáme, staneme se mocnými a žádná nemoc pro nás nebude problém, neboť to, co my nazýváme nemocí je pouze dočasný stav transformace nás samotných. V rámci nemoci jen máme naslouchat tělu a dát mu co potřebuje na to, aby se adaptovalo. Čím více mu pomůžeme, tím lépe.

Dává vám tato informace smysl? Budu rád, za zpětné vazby a případně kontakty na odborníky, vědce, kteří by byli ochotni toto ověřit a rozvinout, aby se nemoc stala prvkem života a pomáhala nám vnímat realitu objektivněji.

Líbí se vám tyto stránky a chtěli byste nás nějak podpořit? Navštivte tuto stránku a dozvíte se více. Díky vaší podpoře se můžeme více věnovat obsahu webu a sdílet naše zkušenosti s vámi všemi. Dosavadním podporovatelům velmi děkujeme. Vážíme si toho, že nás sledujete a sdílíte s námi své příběhy.