Každý elektrikář ví, co je to uzemnění. Nebo by to vědět měl, protože bez uzemnění si zakládá na pěkný problém. Koncem roku 2019 mi můj světelný přítel Petr V. půjčil stejnojmennou knihu – Uzemnění. Jestli to prý znám? Říkám, ano, slyšel jsem o tom, občas chodím bos a vím o botách s vodinou podrážkou. To bylo asi tak vše. Knihu jsem si půjčil a dlouhou dobu ležela v knihovně a „nebyl čas“ se do ní aspoň trochu podívat. Až přišel čas na vrácení – Petr ji potřeboval zpět. A tak jsem měl pouze týden na přečtení. Začal jsem číst a nenapadlo mě, jak moc mě to doslova „uzemní“. Ještě knihu nemám celou přečtenou (dnes je 26.1.2020), ale pocit sdělit a sdílet své poznatky je prostě tak silný, že sedám k notebooku a píši tento příspěvek, stránku.
Během čtení knihy si uvědomuji ty silné fyzické aspekty uzemnění. Příběhy zde uvedené jsou natolik neuvěřitelné, že správný vědec musí jít hned aspoň něco zkusit. Tedy nelením a beru co mám – železný profil L, vrták, závitník, palice, oko, drát – a za chvíli je zemnící soustava hotová a čistá Zem dotažena lankem až do postele. Nemám ani zemnící prostěradlo, ani profi ponožky, ale našel jsem staré hodinky s kovovým páskem a tak je připojuji měděným lankem k uzemnění. Po první noci mám pocit, že to funguje. Není to takové drama, jako se popisuje v knize, ale něco to dělá – spal jsem lépe a hlava byla klidnější, žádné divoké, nezkrotitelné sny a probdělá noc. Po několik dnes si uvědomuji, že bolest lokte, který mě trápí se zánětem už několik měsíců, jakoby ustupuje, resp. je to už jiná bolest, tupější, snesitelnější. Že by? Bylo by to super a tak čtu dál a uvažuji opravdu jako elektrikář.
Co má zahradník společného s uzemněním?
Vystudoval jsem radioelektroniku a tedy vím (fyzikálně), co uzemnění dělá se signálem. Když jsem si voltmetrem mezi tělem a zemí naměřil v práci 1,6 V střídavou složku (neznámé frekvence), tak si říkám, že to je docela síla – jedna tužková baterka připojená trvale mezi mé tělo a Zem? A doma, kde jsem si myslel, jak máme elektromagneticky čisté prostředí, jsem naměřil dokonce 3,6V střídavých! Kdyby nebyla zima, běhám bosky v trávě a už na nohy boty nedám. Jenže teď je zima a běhání ve sněhu s bosýma nohama bylo fakt výzva a vydržel jsem to asi tak 5 minut. Ale dobré i to.
Měřím tedy uzemnění podlahy u kamen, kde jsem si nějak prozřetelně nechal kousek rostlé země prostoupit domů – stojí na ní kamna. Při dotyku s touto Zemí napětí klesá o 2V a to na hodnotu 1,6V. Tedy tahle zem skutečně uzemňuje. Né dokonale, ale i ta trocha stačí.
O co jde u toho uzemnění? Doporučuji vřele přečíst si knihu Clintona Obera a Stephena T. Sinatry a Martin Zuckera – Uzemnění. Tam najdete vše, včetně příběhů. Ale kdybych to měl shrnout a vytáhnout jen to nejdůležitější – uzemněním se do vašeho těla můžou vrátit elektrony – to jsou ty malé záporné náboje, které jsou zodpovědny za vedení elektrického proudu. Bez elektronů není proud a není ani signál. Je evidentní, že naše doslova izolovaná těla těch elektronů mají nedostatek – spotřebují se na vyrovnávání neustáých stresů, vč. likvidace volných radikálů, ale i takových procesů, jako je vedení signálů v těle – a to i těch nepříznivých – které se k nám dostanou třeba z elektrického vedení a nebo mobilních sítí a WiFi. Zkrátka a dobře, neuzemněné tělo je jako kondenzátor, na kterém se nakmitá elektřina v podobě elektrostatického náboje, který pokud se neuzemní tak cirkuluje pouze v těle a tam páchá vše možné, většinou nedozírné škody. Podle toho, jak si to dávám dohromady, je to i příčina vzniku zakyselení organizmu. Ano, můžeme to svést na stravu, WiFi, stres, politiku atd. Následky jsou děsivé – nemocnost populace prudce roste a to i přes všechny možné snahy vědy, která hledá lék na všechno a umíme velmi dobře diagnostikovat na fyzické úrovni, co se v našem těle děje.
Co na to věda? Zase mlčí?
Podle autorů knihy však lékařská věda k uzemnění nemá jasný a pozitivní postoj, pokud o něm vůbec všeobecně něco ví. Nebo jste snad dostali v nemocnici uzemňovací náramek a nebo uzemněnou postel? Pokud byste šli pracovat do vývoje mikroelektroniky, bez takových opatření pro potlačení elektrostatického náboje se neobejdete. Budete nutně uzemněni, abyste nezničili jemné a citlivé součástky, které jsou dnes tak malé, že jejich rozměry jsou menší než desetina nebo dokonce setina vlnové délky světla! Lidský vlas je průměrně 10 až 100 tisíckrát tlustší! Elektronici tedy ví, že sebemenší náboj může zničit a nebo poškodit drahé obvody a tak neriskují. Lékaři nejspíš o tomto vůbec neuvažovali, že by v našem těle byly stejné obvody a že vyžadují stejnou péči. Přitom naše tělo obsahuje až 85 bilionů buněk – to je 85 000 000 000 000 buněk plus mínus jedna :-). Jak si to představit? Kdyby každá buňka měla velikost 1 x 1 x 1 mm, tak by naše tělo mělo objem 85 tis. metrů krychlových! Na ploše jednoho hektaru (100 x 100 metrů) bychom těmito buňkami vytvořili těleso o výšce 8,5 metrů! Jenže my jsme docela malí, a náš objem je přibližně roven objemu vody odpovídající hmotnosti, tedy řekněme jen cca 70 litrů, plus mínus řekněme 30 litrů. Tedy naše buňky jsou velmi malé.
Jiné prameny říkají, že těch našich buněk je jen 30 bilionů. No, asi je to jedno. Zkrátka a dobře, naše průměrná tělní buňka tak může mít velikost okolo 10 mikrometrů, aby se do nás všechny vešly. Ale různé buňky jsou různě veliké. Lidské vajíčko má např. velikost 200 mikrometrů – jedna buňka – srovnejte s vajíčkem slepičím, které je také pouze jedinou buňkou!
A jak to souvisí s uzemněním? I když naše buněčné součástky jsou relativně veliké, oproti těm tranzistorům v procesorech, tak buňky jako takové se skládají z dalších součástek, např. mikrotubulů, mitochondií, DNA a RNA molekul atd. Tyto doslova nanostruktury podléhají stejným zákonům jako elektrické obvody a elektrický náboj je tedy přímo ovlivňuje. Může se dokomunikovat jedna buňka s druhou, když jejich vlákno je ponořeno do rušivého staticko dynamického pole? Může, ale potřebuje více energie a dochází také k chybám v přenosu.
Pozemní vysílání, kabelová televize ale i libovolný elektrický obvod, MUSÍ mít kvalitní uzemnění. Dokonce sofistikovaně vyrobené – nesmí se zde objevovat tzv. zemní smyčky! Obvod musí být uzemněn nejlépe v jednom centrálním bodě a navíc cesty k tomuto bodu musí být co nejkratší a co nejširší, aby měly co nejmenší elekrický odpor! To, co v elektronice ctíme a dodržujeme, se v lékařství vlastně ignoruje. Neznám lékaře, který by se vás při vyšetření zeptal na uzemnění. Kdy jste naposledy byli bosí na čisté rostlé zemi (né na betonu nebo asfaltu, natož umělé podlaze) a nejlépe v mokré trávě nebo slané vodě? Hnutí „bosé nohy“ není pouze výkřikem doby! Je to znovu objevení přirozenosti, kterou lidé zažívali v době, kdy nebyly ani umělohmotné boty, ani podlahy z PVC, OSB desek a nebo všelijak penetrovaných betonů a nivelačních stěrek a uměle vyrobených kamufláží dřeva. Odizolovali jsme se výborně a praktické spojení se zemí už téměř z našich životů zmizelo. Už nemáme u aut ani ten uzemňovací ocásek, který likvidoval elektrostatický náboj, aby nás nekopla klika dveří.
Tohle je ale stále fyzický pohled na věc – chybí nám fyzický kontakt se zemí, volné elektrony, redukce rušení v našem těle a dodání nábojů, které dokáží naše tělo vybalancovat. Pojďme se ale podívat na další aspekty uzemnění s trochu širšího pohledu. Začneme u vody. Voda se zkládá z vodíku a kyslíku. Vodík a vodič – napadlo vás někdy, proč se vodík jmenuje vodík? Nejspíš to není proto, že by vedl elektrický proud, ale velmi dobře vede teplo, což se používá např. na chlazení generátorů. Ale název je odvozen od latinského hydrogenium – spojitost s vodou je zřejmá. Voda a vodič – mají nejspíš stejnou podstatu – tak jako voda teče, tak i o elektrickém proudu říkáme, že teče. Voda je tedy jako médium něco, co nás někam vede. Náš živod je doslova tekutý, plyne od pramene k oceánu, nekonečnému spojení s jednotou, aby se pak opět odpařil a v podobě kapek padal zpět na suchou zem. Naše tělo se zkládá z vody a vodní molekuly tvoří až 99% všech molekul v našem těle. To je neuvěřitelné číslo – jen 1% je něco jiného než voda!
Voda a Země
Voda má mnoho dalších fenomenálních vlastností a o nich si můžete přečíst něco maličko zde. Co je ale podstatné je fakt, že vše živé se nachází na povrchu Země a nebo v těsné blízkosti povrchu. Život je se Zemí spojen velmi úzce, Země tvoří jednu elektrodu této obrovské součástky. Druhou elektrodu tvoří zdá se vzduch, nebo chcete-li ionosféra – vrstva plynu ve vysokých výškách atmosféry, která je nabíjena energií Slunce a vesmíru do stavu vodivé vrstvy obsahující velké množstvý kladných iontů. Mezi Zemí a ionosférou je izolace – vzduch. O bouřkách a blescích slyšel snad každý a mnoho z nás i nějaký ten blesk vidělo. Blesky redukují statický potenciál ionosféry oproti Zemi a v podstatě tak regulují napětí, které může ionosféra dosáhnout. Jedná se o miliony voltů! Země jako vodič a ionosféra jako druhý vodič tak tvoří jednak elektrody kondenzátoru, ale také závity cívky. Elektromagnetická vlna se zde přirozeně vytvoří sama a jedná se o dynamickou složku elektrického pole. Tato vlna putuje rezonátorem – naší atmosférou, rychlostí světla a sama se sebou interaguje a interferuje. Vzniká rezonance na kmitočtu přibližně 7,83 Hz a byla nazvána podle svého objevitele jako Schumannova frekvence. Jedná se doslova o synchronizační oscilaci pro život. Bylo mnohokrát prokázáno, že přítomnost tohoto signálu je velmi důležitá pro prospívání živých organizmů a naopak potlačení nabo úplná eliminace signálu znamená zhoršení stavu organismu. Je to sice opět fyzika, ale ukazuje, že bez Země a Slunce by život nemohl existovat v té podobě, jak jej známe. Velmi důležitým médiem je samozřejmě voda.
Jak je tedy možné, že jsme se všeho toho vzdali? Jaktože jsme opustili pole, zavřeli se do krabic, zaplevelili jsme si éter rušivými signály vysílačů. Je naše snaha o léčení k něčemu dobrá, když nemáme kontakt se Zemí a ani s Vesmírem? K čemu je dobrý život ve zkumance, udržovaný chemickými a elektronickými stimulátory, vyživovaný syntetickým jídlem, pokud se ještě o jídle dá hovořit? Jak to tak vypadá, nemocná nejsou jenom naše těla, ale i naše duše, resp. rozum, pokud bych vzal jen tu část, která je patologicky nakažena. V touze ovládnout přírodu a její síly – ať už to byly zvířata, voda, vítr, slunce a v posledních letech i energie Země a jádra, došlo k zastření naší mysli nejspíš splodinami chybného předpokladu – že příroda za nás udělá vše a my nebudeme muset dělat nic! Neustále si zjednodušujeme práci, abychom měli více času, ale výsledkem je, že veškerý takto získaný čas spotřebujeme k doslova boji o život! Nejde snad ani vyčíslit, kolik peněz a energie mizí v potravinářském a farmaceutickém průmyslu, ale sekundárně i v zábavním a cestovním průmyslu, které jsou slabými náplastmi na naše bolesti – touha uniknout ze spárů smrti a užít si nějakou zábavu, dokud žijeme! Jaký tohle má ale smysl? Na jedné straně si podřezávat větev pod sebou a na druhé vymýšlet padák, který nás zachrání? Nebylo by lepší místo podřezávání větví sázet další stromy, na kterých bude růst hromada větví nových?
Uzemnit se fyzicky pomocí vodivých předmětů není vůbec žádný problém. Dnes k tomu seženete doslova vše na klíč. Bude to sice něco stát, ale jde to. V teplém období můžete chodit bosí a být spojeni se zemí přímo, bez drátů. Ale ani tohle podle mě nestačí. Měli bychom se spojit se Zemí jako naší Matkou! Měli bychom pochopit a přijmout, odkud jsme přišli a kam kráčíme a nenarušovat příliš tento běh přírody. Ať už vymýšlíme skvělé technologie a já jim fandím, nemusíme přitom devastovat vše kolem sebe. Dokoud jsme pouze otesávali pazourek, bylo jasné, že tím asi planetu nezničíme – kousky kamene akorát přispěly k rychlejší erozi a ke vzniku živné půdy. Ale dnes už je to mnohem náročnější rozpoznat. Mohli bychom také říci, že kácení lesů vede k vytvoření nové živné půdy a rychlejšímu růstu, ale to jen v případě, že to nepřeženeme a nepřehřejeme celou planetu! Můžeme lokálně pokácet strom, ale měli bychom pečovat o život jako celek. Jenže dnes při počtu lidí bez mála 8 mld. je velmi těžké zorganizovat celé to naše pachtění. Můžeme jedině každý sám za sebe cítit, zda životu pomáháme a nebo ho ničíme a zda náš život je boj o přežití a nebo hra pro zábavu. Zábava to však nesmí být laciná, která dělá ze života peklo někomu jinému a vyvoláva boj o přežití někde jinde. Měli bychom pracovat synchronně a napojit se zpět na potenciál Země.
Jdeme na to – uzemnit se!
Jak to udělat? Jednoduše: pečovat o libovolné živé formy – ať už je to květina nebo zvíře – pokud je to dostatečně vědomé, obohacuje to celkový život. Čím pestřejší bude naše farma, tím lépe. Tím lépe pochopíme souvislosti mezi sebou. Kdo pěstuje doma myš a nebo psa a krmí je pouze továrně připravenými produkty, nemůže si plně uvědomit souvislosti. Každý z nás by měl sám jíst alespoň zlomek toho, co si sám vypěstuje – i kdyby to měla být jedna bylinka. Vidět od semínka, jak roste ze země a cítit, jak chutná, když ji sníme a co se s ní stane, když ji uřízneme. I radost z naklíčených semínek může být dostatečným stimulem. Je jasné, že každý bude začínat někde jinde. Ale napsat jsem to musel a budu rád, když nám pošlete své postřehy s uzemněním – jak se uzemňujete vy a co vám to přináší? Za všechny postřehy budeme vděční.
Se Zemí spjatý, aspoň trochu
Gardenman