O-svícení

Světlo, co to vlastně je? Svítit či nesvítit? Toť otázka. V dnešní době je světlo velmi dostupná technologie a cena světla je oproti letům minulým opravdu zanedbatelná. Svícení se tak stalo naprosto běžnou činností a technologií a už ani nepřemýšlíme, jak svítit, kdy svítit, komu svítit a proč svítit?

Vzhůru ke světlu!

Vzhůru ke světlu!

Otázek by se dalo položit mnohem více, ale často se mě lidé ptají, jak tedy vlastně svítit? Tato stránka bude tedy o světle a o svícení a pokud budete alepoň něco z toho zde uvedeného dodržovat, dostanete se možná rychleji k osvícení. Ale samotné svícení vám svatozář rozhodně nepřinese. Ovšem někteří lidé se to nejspíš myslí a proto svítí a svítí, aby je všichni viděli a o tom také bude řeč.

Světlo v dobrém svítidle.

Jednoduché pravidlo zní: sviťte tak, jako by svítila příroda! Ve dne nám přirozeně svítí Slunce. Jeho světlo prochází skrze atmosféru, kde se rozptyluje na molekulách vzduchu a vodní páře a vytváří typické zabarvení oblohy. Na vlastní zemi tak dopadá světlo jako směs přímého slunečního záření a světla rozptýleného, oblohového. Je to tedy doslova Slunce s oblohou. Jak jistě dobře víte, sluneční svit se během dne mění. Ráno slunce vychází, v poledne je nejvýše a svíti nejsilněji a večer zapadá. Mění se tedy nejen intenzita, ale i směr a barva. Barvu světla odborně popisuje tzv. spektrum. Duhu dobře známe z chvil, kdy prší a zároveň svítí slunce. Sluneční světlo se láme na kapičkách vody a rozložené bílé světlo se pak jeví jako barevné. Obsahuje všechny vlnové délky, všechny barvy. Denní světlo se mění nejen díky výšce slunce nad obzorem, tedy díky rotaci planety Země, ale i díky různým poměrům v atmosféře, zejména množství vodní páry, mraků, mlhy apod. Každý den je jiný, světlo má obrovskou dynamiku a to umožňuje přírodě se rozvíjet všemi změry. A to doslova. Denní světlo obsahuje všechny barvy duhy, svítí ze všech směrů a má prakticky intenzity od nuly do desítek tisíc luxů (lx). Kdybychom se dostali nad atmosféru, na oběžnou dráhu a změřili bychom luxmetrem intenzitu, naměříme hodnotu 133 800 lx. Na povrchu Země v našich zeměpisných šířka to však nebude více než 80 000 lx, v tropech o něco více. I toto je obrovská hodnota, neboť v našich domech není zpravidla více než 1000 lx. Umělým osvětlením se snažíme dosáhnout hladin někde mezi 200 až 1000 lx podle druhu činnosti.

Ranní úsvit.

1000 lx přes den může být i tek docela málo a pokud je světlo špatně směrováno a nebo neobsahuje ty správné barvy, může působit nepřirozeně a dokonce rušivě. Může i oslňovat a nebo vytvářet mnohonásobné stíny apod. Vytvořit správné osvětlení není tedy jen otázkou koupe vhodného světelného zdroje, ale třeba i svítidla, často spíše několik svítidel.

Slunce doma, hra zrcadel.

Svítit přes den jedinou barvou (tzv. Teplotou chromatičnosti) je sice běžné, ale né nejlepší. Pro srávnou činnost našeho organizmu a to nejen lidského těla, ale i rostlin a živočichů, je vhodné, aby se teplota, spektrum, měnilo. A měnila se i intenzita.

Naopak v noci má být úplná tma.

Vidím město veliké, jeho sláva dotýká se hvězd – které už však nejsou vidět.

Kdyby zde nebyl člověk, zažívali bychom tmu, která se od dne zásadně liší. Intenzity světla by klesaly téměř k nule a při měsíčním úplňku a nejlepších atmosferických podmínkách bychom se přiblížili hladině maximálně čtvrt luxu (0,25 lx). To je sice veice malá hodnota, ale na noční poměr je to pořád hodně. Řada lidí a prakticky celá příroda je na světlo Měsíce velmi citlivá a projevy přírody jsou velmi čitelné. Měsíc řídí řadu pochodů v přírodě a je to fenomen, který na planetě Zemi existuje miliony let. Adaptace živých organizmů na tyto měsíční fáze je vysoce pravděpodoná, spíše jistá.

Bože, ty to přece musíš vidět!

Budeme-li v noci svítit, porušujeme vždy tento přírodní princip a nastavení. Je třeba přijmout plnou zodpovědnost za tento stav. Je nepřirozené v noci svítit a pouze dostupnost technologií nám toto umožňuje. Do roku cca 1880 se však svítilo výhradně ohněm a to neumožňovalo dosahovat významných intenzit. Ohně se přirozeně bojí zvířata i hmyz a ptáci a pravděpodobnost, že by byly ohněm přitahováni je prakticky nulová. Jakmile se však objevily chladné zdroje světla – žárovky, výbojky, zářivky (ve svítidlech jsou jen nepatrně teplejší než okolí) – jejich odpuzující efekt přestal fungovat a vše najednou fungovalo naopak – světlo začalo tvory přitahovat. Každému je dobře známo létající hejno hmyzu kolem svítidel. Kolik hmyzu skončí s pavoučích sítích? Pavouci velmi chytře využily tento fenomen ke své obživě. Je to však dobře?

Aby na vás bylo hoši vidět!

Aby na vás bylo hoši vidět! – My vám dáme, že budete v noci spát.

To by byl ten lepší případ, kdy se hmyz stane potravou jiného tvora. Ale horší je, že umře vysílením a nebo neustálým narážením na kryt svítidla, lampy a pokud se dostane nějak dovnitř, nemá šanci se už dostat ven. Lze jen těžko vyjádřit množství hmyzu, který takto každoročně umírá a chybí pak někde jinde – jako potrava ptáků. A ptáci pak nemají co žrát a jejich populace klesá. Zdálo by se, že toto nás nemusí pálit, že ptáci nejsou k ničemu důležití. Ale oni jsou! A to tak, že si to nedovedeme vůbec představit. Jako součást potravinového řetězce se bavíme o té méně podstatné roli ptáků.

Osvícený stromeček - děkujeme!

Osvícený stromeček – děkujeme!

Pojdmě se podívat na trochu spirituální podstaty ptáků. Ptáci jsou bytosti mezi nebem a zemí. Ukazují nám lehkost bytí a schopnosti překonat gravitaci a létat. Kdo z nás by nechtěl umět létat jako pták? Je nádhera pozorovat velké ptáky, jak ladně plachtí ve vzduchu a krouží ve větru. Tyto schopnosti z ptáků dělají naprosto výjiméčné bytosti. Obdiv všech suchozemců si právem zaslouží. Ještě větším darem ptáků je jejich zpěv. Schopnost vytvářet nenapodobitelné zvuky nebyla ničím překonána. Žádný suchozemský tvor nedokáže to co ptáci. Jejich repertoár je doslova nekonečný a raníí a celodenní zpěv ptactva generuje obrovské množství harmonických frekvencí. Není možné tuto sílu nikaj nahradit. Zpěv ptáků doslova oživuje přírodu a bez zpěvu ptáků nebude života! Poslední nejmodernější výzkumy ukazují, jak voda dokáže interagovat se zvukem a jak důležité jsou harmonické frekvence zvukových vln pro strukturu vody. Je docela možné, a oficiálně se toto nejspíš ještě nikde nedočtete a já si to zde dovolím tvrdit, že příroda si ptáky vytvořila jako harmonické generátory zvuku, které v nekonečné smyčce zajišťují oživování vody, která padá z nebe, zóny ticha a mrazu, tedy bez života , aby tuto vodu oživily. A ptáci to dělají bravurně. Vstávat ráno do zpěvu ptáků vás doslova oživí a stejně tak s respektem jde člověk spát, když večerní zpěv ptáků utichne, neprodleně po západu slunce, kdy soumrak zaleje krajinu. Ptáci jsou tak pojítkem mezi světlem a přírodou a jasně dokazují, že světlo přírodu řídí skrze každého tvora. Slunečnice, květy pampelišek, ptáci, noční hmyz, šelmy a nakonec i člověk, vyrůstaly v přirozeném koloběhu přírody a řízeni světlem žily tento nekonečný příběh v souladu a harmonii miliony let. Člově ksi dovolil tuto harmonii narušit a bez jakéhokoliv rozboru se pustil do apokaliptického experimentu, jeho výsledky v dnešní době zažíváme. Nedá se vše svést pouze na světlo. To by bylo příliš odvážné. Ale velká část zodpovědnosti na svícení stále leží. Nemá cenu hledat procenta a podíly. Ale když se budete ptát, jak v noci svítit, mějte na paměti, že nejlépe vůbec. A když už, tak pouze v odůvodněných případech.

Svítím, tedy jsem!

Svítím, tedy jsem!

Tento článek píši v době začátku adventu v roce 2019. Rozsvěcování stromečků a vánočních výzdob se stalo komerční záležitostí a měřítkem přepychu, bohatství, prestiže a kdo ví čeho. Přebubřelé ego ukazuje, kam až si můžeme posvítit a na koho. Předháníme se, kdo má více vyzdobený nejen dům, ale i zahradu a stromy, náměstí, nebo celá města a vesnice a svítíme o 107, protože 106 je málo. Děti jásají a rodiče mají radost a kupují dětem další a další svítivé hračky. Tento vzor se dědí z generace na generaci a nokoho už nenapadne, že nevidí na hvězdy. Podívat se v noci na nebe už nepřináší ten fenomenální obraz, kdy nekonečné množsví hvězd nás nutí zamyslet se nad otázkou, kdo jsme, co tu děláme, komu sloužíme? Naše světlo zahlušilo světlo boží. Betlémská hvězda už je vidět jen ve výlohách obchodů a na laciných stromečcích ze supermarketu. Poselství vánoc vzalo za své, tuny dárků končí nakonec v popelnicích a naše světlo hoří více ve spalovnách než v našich srdcích. A stačilo tak málo – zhasnout a pořádně se vyspat.

Né nadarmo 21.12. je nejdelší noc, příroda spí zimním spánkem a den je nejkratší. Tento den (někdy bývá i 22.12.) se označuje jako zimní slunovrat. Slunce a světlo se začne zase pomalu vracet k nám. V této době však  tma, zima, ticho a spánek – to jsou symboly reálné přírody. Kolik z toho jsme schopni ctít a znovu vrátit do našeho života? Můžeme uctít přírodu, naši Matku a živitelku tím, že jí dopřejeme odpočinek? Nebo budeme dál s pýchou a nosem nahoru chodit jako páni tvorstva a tvířit se, že všemu rozumíme lépe?

Trpíme neodstatkem světla ve dne a přebytkem světla v noci. Otočili jsme přirozený běh dějin a divíme se, že umíráme na zhoubné nemoci všeho druhu. Není se čemu divit. Vše je naopak. Je zbytečné léčit nemocné, pokud nevyléčíme své patologické myšlení, které dostalo chybné instrukce kdysi dávno. Ano, před pár desítkami let jsem byli ochotni se zabíjet zbraněmi na bojištích a to teď už tak očivodně neděláme. Ovšem vyměnili jsme palné zbraně za zbraně mnohem silnější – zbraně psychologické. Necháme se těmito zbraněmi lehce strhnout a doslova zavřít do vězení. Naše světlo pak svítí už jen jako slabá náhražka toho, co zde bylo přirozeně a bez placení. To levné světlo, které dnes používáme, s sebou nese drahou daň. Je možné, že nás tato chyba myšlení jednou připraví o přední pozice v hierarchii života a bude vráceni zase na začátek, abychom si to celé zopakovali. Byla by to škoda, neboť i díky pokroku si nyní můžete číst tento článek na internetu, přes svůj počítač nebo mobilní telefon. Kdyby tento pokrok nebyl, nikdy bých vám tuto myšlenku sdělit nemohl v tak širokém okruhu. Ale právě proto je třeba mít stále na paměti ono příslovečné dobrý sluha a zlý pán, což o světle platí stejně, jako o ohni.

Děkujeme, že svým správným světlem osvětlujete sebe i své okolí a šíříte to správné vědomí, aby naše příroda mohla zpívat, tak jako nás to učí ptáci. Abychom naše děti nemuseli pouze učit o vyhynulých druzích, které tu dnes ještě jsou, ale zítra být nemusí.

S láskou a úctou ke všem, co toto světlo šíří.

Petr

…a budeme přidávat, sledujte tuto stránku a pokud vás něco zajímá konkrétně, pište: kontakt.

Odkazy

Líbí se vám tyto stránky a chtěli byste nás nějak podpořit? Navštivte tuto stránku a dozvíte se více. Díky vaší podpoře se můžeme více věnovat obsahu webu a sdílet naše zkušenosti s vámi všemi. Dosavadním podporovatelům velmi děkujeme. Vážíme si toho, že nás sledujete a sdílíte s námi své příběhy.

Kontakty

Telefon

petr: 777 755 704
pavlína: 775 028 792

Adresa

ul. Vycházková

Brno - Medlánky

E-mail

petr@gardenman.cz