Podnětem k sepsání tohoto článku jsou nejen zkušenosti s kompostováním, ale také nevědomí okolí, že kompostování řeší více problémů, než by se na první pohled mohlo zdát. Pokusím se tento článek doplňovat o nové poznatky, ale zatím se seznamte s těmi nejviditelnějšími.
Význam kompostu pro zahradkáře a vůbec pro pěstování rostlin, je nezpochybnitelný. Příroda kompostuje prakticky od svého počátku. Co to vůbec je onen proces kompostování? Z přísně technického pohledu se jedná o rozpad složitějsího celku na jednodušší prvky. Díky rozkladným procesům se kompostovaný materiál stává menším a jednodušším a to až na úroveň jednotlivých chemických prvků. To, co bylo dříve složité a spojené do velkých a komplikovaných struktur, se rozpadá a zjemňuje. Je to dokonalá recyklace, která přírodě zajišťuje nekonečný zdroj nového stavebního materiálu. Díky kompostování může vše znova růst. Je to jako nekonečné a dokonalé tvoření, neboť to, co se nepovede, se znova rozloží a postaví znovu, často lepší a dokonalejší.
Dalo by se zde uvádět postupy, jak kompostovat, jak proces urychlit, co kompostovat atd. Těchto návodů je možné najít řadu v knihách, časopisech i na internetu. Často se setkáme s názory, že do kompostu určité věci nepatří a ty se likvidují jiným způsobem. Ano, je pravda, že do kompostu bychom neměli dávat toxické a jedovaté látky, které přímo zabíjí život. Jedná se o silné jedy, chemikálie atd. Často se však do kompostu lidé bojí dávat i plevel, shnilé ovoce nebo zeleninu, pesnivé části atd. Hlavním argumentem je to, že se nám tyto plevele, hniloby a plísně znovu objeví na záhoně a zase budeme mít něco plesnivé a nebo bude hnít. Co když to tak ale vůbec není? Co když je to pouze iluze, které chceme věřit? Uvědomíme-li si, že ze stromu padají nejdříve právě ty shnilá a nejhorší jablka, která se dále rozpadají, musel by strom zanedlouho rodit už pouze shilá a plesnivá jablka. Plevele ve skutečnosti představují nejodolnější rostliny, ty které rostou téměř všude a jsou velmi vytrvalé, doslova urputné. Jejich schopnost života několikanásobně přesahují schopnosti ušlechtilých rostlin. Musí tedy obsahovat komponenty, které jim tuto schopnost přežít dávají. Plíseň je stejně vytrvalá a urputná a né nadarmo je součástí antibakteriálních léků, viz. penicilín. Co odlišuje ušlechtilou plíseň od neušlechtilé? Jak se to pozná, co je dobré a co špatné? Co do kompostu patří a co nepatří?
U nás na zahradě kompostujeme prakticky od začátku, kdy jsme se o zahradu začali starat. Na začátku, ovlivněn okolními názory, shořelo v ohni hromada větví a snad i listí. Jenže to skončilo velice brzy. Postupně jsme zjistili, že to, co jiní považují za zlo na jejich zahradě, je pro nás doslova poklad. Např. ořechové listí vytváří velice kvalitní kompost, stejně tak jehličí vytváří doslova rašelinu. Klacky a větvě se dají rozdrtit štěpkovačem na menší kousky a získáváme další dokonalou přísadu do kompostu – uhlík. Záchody, shnilá jablka, plesnivé ovoce atd. – vše u nás projde kompostem. Bylo by ideální kompost nechávat pořádně vyzrát, tj. odležet a to třeba i několik let. Druhým extrémem je urychlení kompostování a až do úrovně cca 3 týdnů.
Na naší zahradě používáme tzv. bioreaktory. Jedná se o veliké kompostéry, které izolují proces kompostování od okolí. Tou hlavní izolací je tepelná, která zabraňuje kompostu, resp. jeho horkému jádru, vychladnout a udržuje proces kompostování na vysoké efektivitě a rychlosti. Bakterie, které jsou hlavním producentem rozkladů a tedy i tepla, je dobré udržovat v optimálních podmínkách – teplota, vlhkost, potrava, vzduch. Rozkladné procesy pracují i za vysokých i za nízkých teplot, ale né tak rychle. Podobně je to s vodou – příliš mokré nebo příliš suché procesy fungují pomaleji. Ve vodě může vznikat rozklad také velmi efektivně, nicméně i zde se může výrazně zpomalit a nebo téměř zastavit, pokud třeba chybí vzduch a nebo teplo. Hledání optima může být cesta k efektivitě, ale také můžeme některé jevy propást. Je nejspíš vhodné udržovat pouze základní koncept a o ostatní se příliš nestarat. Ponechat tuto inteligenci na přírodě. Ačkoliv vůbec netušíme, jak to ty bakterie vlastně dělají, výsledky kompostování jsou hmatatelné a vnímatelné.
Další ke kompostování
Kompostování přímo na záhoně je v podstatě nejefektivnější způsob regenerace, recyklace biologického materiálu. Na záhoně necháváme vše, co přímo nezpotřebováváme a nebo sem vracíme odpad z jiných částí zahrady. Ideální je pracovat s přebytkem organické hmoty, tj. více dávat, než brát. Sluneční záření doplňuje energii, která se přeměňuje na hmotu. Ale této hmoty je v zásadě velmi málo. Podstatnou část tvoří již přítomné stavební látky – uhlík, vodík, kyslík, dusík a pak hromady dalších elementů, které jsou však zastoupeny jen v drobných množstvích – minerály, stopové prvky.
Obecně převládající názor lidstva je ten, že v přírodě nemůže nic vzniknout jen tak, že to tam už muselo být. Takže když nějaká rostlina potřebuje třeba vápník, tak ten tam už musíme mít, tedy dodat vápno. Když potřebujeme draslík, potřebujeme dodat třeba draselnou sůl. Když potřebujeme fosfor, potřebujeme dodat fosforečnou sůl. Ale je to pravda? Draslík, sodík, vápník – to jsou chemické prvky. Mají své složení také – atomární. Každý atom obsahuje protony v jádře (a neutrony) a nějaké elektrony (zpravidla stejný počet jako protonů) v obalu. Tvrdí se, že atom je nedělitelný a pokud jej chceme rozbít, potřebujeme hodně energie. To se děje třeba v jaderných elektrárnách, kde se štěpí jádra uranu. Vznikají tak menší atomy, lehčí prvky, ale ty jsou třeba docela toxické – např. Césium. Druhou možností je syntéza jader, kdy se jádra, resp. celé atomy spojují a vznikají těžší prvky. Obecně se má opět za to, že na to potřebujeme hodně energie a tak vyrábíme třeba urychlovače částic, abychom do sebe mohli dvě jádra spojit a vyrobit nové těžší. Tomu se říká jaderná syntéza. Snem mnoha fyziků je tzv. studená fúze. V ní jde to to, že nepoužíváme velké energie, ale fúze jader probíhá prakticky za pokojové teploty a jádra se „nějak“ slučují samy a naopak velkou energii tím uvolňují. Jak štěpení tak fúze jsou obecně považovány za obrovský zdroj energie a používáme je v technických oborech, hlavně v energetice. Fúzi tedy zatím pouze na úrovni výzkumu. Jak to ale souvisí s kompostováním?
Existuje skupina vědců, která věří, že studená fúze existuje a také tvrdí, že řada chemických prvků vzniká fúzí za běžných podmínek. Odkazy neuvádím, kdo věří, čte dál, kdo nevěří, může googlovat, pokud mu to k víře pomůže. Jsou doktoři, kteří tvrdí, že i v lidském těle vznikají chemické prvky, které tam nebyly dodány. Konkrétně např. vápník, který je součástí kostí. Ten se syntetizuje z křemíku, kterého je obvykle kolem nás mnohem více. Je součástí i obyčejného písku ve formě oxidu křemičitého SiO2. Tělo toto umí. Slepice vytvářejí vajíčka se skořápkou z vápníku, aniž by musely stejné množství vápníku sníst. Samozřejmě, že pokud jej přijmou v potravě, nebudou jej nutně syntetizovat z křemíku. Ale pokud není jiná cesta, tak si takto mohou pomoci. Ale né každý organizmus může vytvářet všechny prvky. Proto ani každá rostlina nemůže být universální chemickou laboratoří a vyrobit si vše jen ze vzduchu. Rostliny si ale pomáhají. Jedna začne, druhá na ni naváže, až tato umře. Atd., až z toho máme prales a obrovské organizmy. Ale ani strom nevyroste jen z písku a vody! I člověk nedokáže (běžně) žít jenom z vody nebo vzduchu. Výjimku tvoří úplná změna vědomí, kdy můžeme používat energii čchi (pránu, manu) k tomu , abychom syntetizovali (vytvořili) prakticky cokoliv, libovolný hmotný prvek. Tako změna vědomí ale také není jen tak ranní rozhodnutí, vyžaduje proces. Ale zpět ke kompostování na záhoně.
Pokud tedy necháváme na záhoně ležet více biologického materiálu, než rostliny spotřebují, pak se nám zde budou hromadit i živiny. Bude vznikat kvalitní kompost, živná půda. Je to pomalý proces a jde jen o poměr toho, co přírodě necháme a co jí vezmeme. Pokud budeme naopak dodávat z jiné části pozemku, může na tom daném místě vzniknout velmi bohatá a výživná směs. Ale naopak, tam, kde budeme příliš brát, může život zcela zaniknout. Asi se to nestane hned, ale třeba plantáže jsou toho určitým příkladem. V předchozí generaci zde byl prales a velmi přebytkové hospodářství, které nahromadilo živiny pro roky plantážování. Pak se ale i tato zásoba vyčerpá a plantáž umírá. Pokud by zem vyprahla a vodní a větrná eroze odnesla živný materiál pryč, zůstane zde skála nebo štěr či písek a nic zde neporoste. Tak může vzniknout doslova poušť. To samozřejmě doma nechceme a asi se nám to nestane. Ale v globálním měřítku se to stát může, třeba poušť Sahara, Gobi apod. Naštěstí i toto je vratný proces, ale trvá docela dlouho.
Čím bohatější směs budeme na záhony vracet, tím více prvků se zde bude nacházet. Nevadí, že se některé možná nevyužijí. ty budou čekat na později. Ale bohatost je základem pro bohatý růst. Tedy ani plevel není něčím špatným, neboť řada plevelů obsahuje právě velmi významné minerály, stopové prvky. Připustíme-li, že některé prvky si rostliny prostě vyrobí samy, pak můžeme i na písku vypěstovat kaktus, který bude mít jiné složení, než jen křemíkové. A z uhynulého kaktusu pak může vyrůst něco jiného. Můžete to zkusit sami, co se vám na písku může narodit a čím vás za pár let překvapí, pokud ho necháte úplně bez péče.
Druhým typm kompostování je to klasické, kdy se materiál ke kompostování skládá na tomu vymezené místo, tzv. kompost, kompostovou hromadu nebo kompostový val (podlouhlý). Velké kompostárny průmyslové zpracovávají tisíce tun biologického materiálu a vyrábějí tuny kvalitního kompostu. Zde platí příslovečné „čím více, tím lépe“. Ale je otázka, jak moc je efektivní svážet obrovské množství hmoty na jedno místo a pak opět tuto hmotu rozvážet po rozsáhlém území. V každém případě toto bude vyžadovat energii a né malou a bude produkovat emise. Pokud bychom toto prováděli se zdrojem čisté energie, tak to asi problém nebude. V současné době se toto ale dělá spíše pomocí ropy a těžké techniky. Nicméně stále lepší velká kompostárna, než velká chemická továrna a nebo střelnice! U nás v malém můžeme svést a nebo snosit rukama několik tun materiálu na jedno místo a tam urychlit přeměnu biologicky složitých zbytků na jednodušší komponenty. Pokud toto provedeme i v nějaké zařízení, kde si třeba využijeme i produkující teplo a nebo zachytíme produkující plyn, můžeme tyto složky využít v našem životě, např. pro ohřev vody a nebo na vaření. Jde to. Budete se asi děivit, ale suchý kompost hoří! Je možné ho použít jako palivo přímo. Ale ne to docela škoda, neboť je to velmi ušlechtilá hmota, která lépe poslouží životu. Nicméně i toto je cesta k získávání energie, ale k tomu bude muset lidstvo teprve dozrát. Nemusíme uhlí těžit, stejně jako ropu nebo plyn. Můžeme si je vyrobit kompostováním! Možná trochu odvážné tvrzení, ale je možné, že už se to dokonce někde dělá :-).
Největší chybou lidí je pálení organických zbytků jen tak bez využití. Často se pálí tráva, listí, větve, plevele, jehličí. Právě s pocitem, že špatné věci shoří. Ano shoří, ale uvolní se do ovzduší množství CO2, tepla, prachu v podobě kouře. To pak budeme dýchat a bude nám to padat na hlavu! Klidně si sami pro svůj klid zkuste vzít ty nejhorší věci, které byste nikdy nejedli – shnilé plody, plesnivé plody, plevele, semena agresivních druhů – bodláky, lopuchy, kopřivy atd, podle libosti, a udělejte z nich kompost. Nedávejte sem nic ušlechtilého, jenom to nejhorší, co považujete za nepoužitelné ve vašem životě – ale né toxické a chemické jedy, jen organické zbytky. Otrlejší testeři mohou kompostovat i psí a kočičí hovínka, samozřejmě ta lidská také. Pak do takového kompostu zasejte cokoliv co chcete a zkuste, zda vám něco vyroste. Zda to splesnivý nebo shnije a nebo to napadnou paraziti. Je možné, že se vám to stane! Je dokonce pravděpodobné, že takový program máte nastaven ve svém vědomí.
Tento článek je tak trochu snahou přerušit takové myšlení a zkusit něco jiného. U nás se skutečně kompostuje i to, co by normálně končilo v komunálním odpadu – ubrousky, kapesníky, papír, karton, pleny, staré hadry, obvazy apod. Samozřejmě shilé, plesnivé ovoce a zelenina, potraviny – to vše jde do kompostu stejně jako veškeré plevele, včetně bodláků, kopřiv, atd. Zatím do společného kompostu nedáváme ty psí bobky a kočičince, ty nosím poctivě někam dále pod stromy. Je to také takový náš program, který bych osobně ráz ukončil. Ale respektuji i další členy naší rodiny a nebudu jim dělat zle. Ale nepálíme už hodně let a dokonce sousedům nabízíme, aby své zbytky nechali nám, pokud se jim kompostovat nechce. U někoho to funguje u někoho ne. Najdou se tací, co přes tuto nabídku své větve a listí, trávu stále pálí a zaneřáďují tím nejen svou zahradu, ale veškerý náš vzduch, který dýcháme všichni. Moc mě to mrzí, ale některým lidem to zkrátka nevysvětlíte, musí to v nich dozrát samo. Věřím, že řadu čtenářů tohoto článku přesvědčíme alespoň k experimentování s kompostem a třeba nám dáte vědět, jaké máte zkušenosti vy a co se vám podařilo pro kompostování udělat. Tak s chutí do toho!
Kompost s vámi!
Reference
Přece jen něco sem přidám, i pro vlastní potřebu.
Biocycle – velký web nejen o kompostování: https://www.biocycle.net
CZ Biom – České sdružení pro biomasu: http://www.biom.cz