Blíží se zima, další slunovrat a máme za sebou další plodnou sezónu. Píše se rok 2025 a naše cesta na zahradní palubě má za sebou dva roky prázdnin. Dva roky bez těžby vody. Ano, je to až neuvěřitelné, ale už dva roky fungujeme téměř výhradně na dešťovku. A je tedy čas zhodnotit, jak se to stalo, co to přineslo a co to vzalo. Takové zamyšlení nad tím, co si také můžeme představit pod programem Dešťovka.
V roce 2023 nám došla voda ve studni. Prostě jsme narazili na absolutní dno. Už jsem o tom možná někde psal, ale když to shrnu, od doby, co jsme na zahradě, vody ve studni nepřibývalo, pouze ubývalo. Vydatnost cca 100 litrů denně prostě nestačila a tak se již několikrát v minulosti stalo, že voda prostě došla, čerpadlo jelo naprázdno. Ale toho roku 2023 na podzim ta zpráva byla potvrzená i studnaři, kteří nám přijeli studnu prohlédnout, vyčistit. Ve studni žádné bahno ani písek nebyl, krom asi jedné malé naběračky. Ale jak nám sdělili studnaři, voda klesla všude a to mnohde o 2 metry. To by odpovídalo zhruba i našemu případu. Nezbývalo nic jiného, než přepnout na dešťovku. Ano, dalo by se studnu prohloubit a čekat, kdy dojde zase. A nebo vrtat nový vrt. To však nepřináší jen další výdaje, ale i filozofický problém: můžeme beztrestně vrtat do Země a těžit vodu? Ano, i studna je vlastně těžba vody, této velmi vzácné suroviny a vlastně živé struktury planety Země, která ji bezesporu na něco potřebuje.
Je velký rozdíl, když voda vyvěrá na povrch a je tedy dostupná bez práce. I zde bychom mohli přemýšlet, pro koho ten pramen je? Pro ptáky? Pro ryby, zvířata? Nebo snad pro lidi? Naprosto jiná situace je v případě těžby vody v podobě vrtů a studní. Zde už se nebavíme o dobrovolném daru planety, ale o násilném vybírání zemní suroviny, která má jinou hodnotu tam dole než tady nahoře.
Zkusíme to jinak. Zkusíme sbírat to, co nám padá přímo na hlavu a někdy ve velkém množství. Ano, dešťová voda je zde zdroj, který máme k dispozici všichni – od žížaly dešťovky, přes trávu a stromy až po nás lidi. Dříve byla dešťová voda čistá a dala se pít přímo z kamenů. K tomuto účelu se budovali menhiry, které nejenže vodu zachytily, ale i obohatily o energii a minerály. Dnes bychom jen tak pít vodu po dešti neměli. V ovzduší máme spoustu toxických splodin, které se díky dešti z atmosféry čistí, ale zase je dostáváme na povrch, do půdy. No a s tím se musíme nějak vypořádat.
V půdě pracuje celá řada organizmů na tom, aby takovou špínu zpracovala. Věřme přírodě, že se jí to nakonec nějak podaří a nezhoršujme jí tu práci. Zachycená voda ze střech se však musí trochu vyčistit, než se stane aspoň užitkovou.
Ideální je vodu nejprve uložit pod zem. Tam si odpočine, uklidní se, vychladí se a zbaví chaotického pohybu. Spousta nečistot začne automaticky sedimentovat. Jádra čisté vody začnou vytlačovat špínu směrem k okrajům nádrže a na dno sedají těžké zbytky. Za dostatečně dlouhou dobu se takto voda vyčistí téměř sama. Pak stačí pouze jemně odebrat čistou vodu z té správné výšky a hloubky, aby nedošlo k rozvíření nečistot. K tomu nám slouží čerpadlo s malým výkonem.
Je možné dále pokračovat v další nádrži, použít filtry a nebo vodu používat tak jak je. U nás používáme několik stupňů filtrace. Běžné jsou tzv. provázkové filtry s jemností cca 20 mikrometrů. Tento filtr zachytí většinu pevných nečistot.
Pro jemnější filtraci se dají použít i jemnější filtry a např. uhlíková filtrace s aktivním uhlím.
Pokud chceme mít vodu prakticky absolutně čistou, lze použít technologii reverzní osmózy. tato původně vojenská technologie zbaví vodu prakticky veškerých chemikálií a bakterií, ale i těžkých kovů a jiných jedů. Voda po reverzní osmóze je prakticky jako destilovaná. Osmotická membrána je natolik jemná, že propouští pouze molekuly vody. Velmi pěkný popis přináší web Jaroslava Zajíčka https://zdravi-az.com/reverzni-osmoza/.
Takto upravenou vodu je možné použít i na pití. Pokud někdo potřebuje dodat minerály, může tak učinit, ale je potřeba mít na paměti, že lidské tělo potřebuje hlavně organickou formu minerálů a anorganické formy jsou pro tělo nevhodné. Jejich příliš velká krystalická forma se v těle těžko zpracovává a stávají se spíše zdrojem usazenin v podobě kamenů a solí, které v těle ucpávají různé cesty – cévy, nervy, lymfu i orgány. Jistě znáte problém močových a žlučových kamenů. Kameny se však usazují i v játrech, ale i v chrupavkách, kostech, cévách, nervech. To vede časem doslova ke zkamenění organizmu. Minerály by měly být doplňovány organickou formou – z vody rostlin, šťáv, plodů, semen. Problém dnešní doby je ten, že ani tyto potraviny neobsahují dostatečné množství minerálů vhodného složení a poměrů. Na trhu se dnes vyskytují produkty, kde se minerály vyskytují ve velmi jemných strukturách ve velikosti pikometrů, nanometrů, tedy na úrovni atomární. Ovšem tyto formy jsou cenově poměrně drahé a také nevíme, jaké množství kterých minerálů bychom přesně měli konzumovat. Je tedy dobré se vracet k biozemědělství a nechat půdu regenerovat, aby si obnovila schopnost minerály zadržovat a měnit do organické formy v podobě kvalitních biopotravin. Naše rostliny jsou ideálním transformátorem jemných organických forem minerálů a voda v nich je obsahuje v dostatečném množství.
Čistota vody je ověřitelná hlavně v zimě. Na zamrzlé hladině se vytvářejí krystaly ledu, které přímo zobrazují čistotu a míru organických forem minerálů. Ledové krystaly kopírují strukturu vody a obsažené částice a energie uvnitř vody.
Na obrázcích jsou ukázky krystalů vody. Ten poslední je z demižónu s destilovanou vodou. Extrémní čistota vytváří velmi dlouhé krystaly vodního ledu. Při krystalizaci se voda v nádržích také čistí. Pokud je voda klidná, tak mráz postupným mrznutím vytlačuje nečistoty z mrznoucí fáze vody. Voda se nechází v tzv. exkluzivní zóně (EZ) a má schopnost sama sebe čistit.
To vše lze využít při práci s vodou a získat tak velmi čistou dešťovku, která se dá dokonce pít. S minimálními náklady na energii lze vytvořit různé gravitační způsoby filtrace a vodu postupně dostat do podobné čistoty, jako by pocházela v velkých hloubek pod zemí, kde tímto procesem rovněž prochází.
Více se dozvíte také v kapitole O vodě.