City El, Mini El nebo také Eleert mini – to jsou různé názvy pro prakticky stejné vozidlo, koncept elektrického autíčka, nebo spíše trojkolky pro jednoho dospělého řidiče a maximálně jednoho dětského spolujezdce.
Jelikož tohle autíčko máme v naší državě a bylo to naše první elektrické vozidlo, věnuji mu tuto samostatnou stránku, kterou budu postupně doplňovat informacemi.
Zatím malá fotogalerie těch nej fotek tohoto dnes již veterán z roku 1990.
CityEl u Martina v Luce n.J 
CityEl u nás na zahradě 
Přidáváme stěny 
Vybaveno novými aku 
Plná výbava vč. solární nabíječky 
Srovnání Ferrari vs. CityEl 
Pro mě to byla vstupenka do elektromobility a padli jsme si do oka hned při prvním svezení. To bylo 26. února 2014. Tento kousek pochází z Luky nad Jihlavou a prodal mi ho Martin Štěpánek, který si s ním užil také svůj krásný příběh, ale přesedlal zpátky na Peugeota a tedy dospělejší elektromobil a tak hledal následovníka. Přečtěte si jeho příběh zde: https://jihlavsky.denik.cz/zpravy_region/20090102_elektromobil_luka.html
Akce přesun do Brna na sebe nenechala dlouho čekat. Speciální paleta, kterou jsme použili na naložení CityEl na korbu Opel Campo, stavba přístřešku a a převoz na zahradu byl dokončen do 17. března 2014. Udělal jsem si krásný dárek k narozeninám.
Paleta na nakládání 
A CityEl je v novém domově
S olověnými bateriemi se mi nepodařilo dojet ani do školy, necelé 4 km. Byly už opravdu mrtvé. Padlo rozhodnutí předělat auto na LiFePO4. Podařilo se mi sehnat za dobrou cenu modré 180 Ah články. Jelikož palubní napětí bylo 36 voltů, použili jsme 12 ks těchto článků. Při plném nabití 3,65V na článek tak napětí dosahovalo 43,8V. Na to bylo potřeba změnit i regulátor.
Popis transformace je docela dobře popsán v diplomové práci.
Fotovoltaický systém pro dobíjení elektromobilu FEKT diplomová práce 2015/2016 Autor práce: Ing. Lukáš Krúpa
Zde je nejen zapojení elektroinstalace a pohonného systému, ale i postup prací pro případní zájemce o přestavbu.
Cílem bylo vyrobit vozidlo schopné dobíjet se kdekoliv ze sluneční energie. Na palubě bylo možné vozit 5 ks flexibilních FV panelů o celkovém příkonu 500W. Při plném výkonu by dokázaly nabíjet vozidlo rychlostí cca 8 km/hodinu. To je rychleji, než je lidská chůze.
Na palubě vozidla byl přímo MPPT regulátor pro připojení panelů s napětím až 150V a výkonu až cca 2,5 kWp – maximální proud na DC straně baterií byl 60A.
Připravena byla i výbava na plnohodnotné V2L. Měnič 2kW na 36V nyní slouží jako nabíječka elektromobilu Tesla. Ale jakmile to čas dovolí, bude integrován do CityEl.
A teď trochu detailů. Naše auto pochází z roku 1990.
Model CityEl byl původně vyvinut jako Mini-El dánskou společností El Trans A/S v Randers a poprvé byl uveden na trh v roce 1987. Poté, co společnost El Trans A/S musela v roce 1988 skončit a pokračovat přes dva následující výrobce – Eltrans1 A/S skončil v roce 1991 a Eltrans89 A/S v roce 1995, převzal ji německý investor Citycom Denmark A/S a přesunul ji do Aubu.
V roce 2009 se společnost přejmenovala na Smiles AG, když začala prodávat elektromobily jiných značek než své vlastní; o tři roky později se však Smiles dostal do finančních potíží a výrobu modelu CityEl obnovila společnost CityCom GmbH.
27.3.2014 první delší jízda na VUT na naši fakultu na ulici Technická 12. Chybělo jen pár metrů a dojel bych až do laboratoře. Nicméně do posledního kopečka už baterie nezvládly motor napájet a museli mě kolegové ze silnoproudu dotlačit. Za odměnu si po nabití baterií, tehdy ještě olověných, mohli zajezdit.
Přestavbu jsme se nakonec rozhodli dělat u nás na zahradě, neboť ve škole nějak nebylo místo či co, možná i vybavení.
29.5.2014 byly ještě nové baterie a díly na přestavbu na stole.
2. července už jsme jezdili na polní cestě u naší zahrady ještě s původním strojem na olověné baterky jen jako atrakce pro děti. S přestavbou se začlo začátkem roku 2016 a dokončena byla někdy v květnu 2016. Podnikl jsem řadu jízd, ale ta nejzajímavější vedla z Brna do Žďáru nad Sázavou, kde jsem měl prezentovat koncept elektromobilu na solární pohon na průmyslové škole. Vezl jsem s sebou solární panely a po cestě jse mse zastavil za přáteli v Rožné, kde jsme zkusili nabíjení.
Do Ždáru jsem dojel, ale na jedné světelné křižovatce se auto definitivně zastavilo. Už před tím se občas stávalo, že jakoby vynechával motor, ale vždy to nakonec jelo dál. Tady už ne. Museli mě kolegové ze střední školy opět tlačit a to notných pár stovek metrů. Auto nakonec skončilo v jejich dílně a já se po prezentaci nepojízdného stroje vracel smutný domů. Nicméně tehdy si vzpomínám, že jsem se potkal s Pavlem Kuchařem a poprvé jsem jel jeho Teslou model S. A pak jsme jeli elektromobilem až na Výstrkov, kde se otevírala velká nabíjecí stanice e.on. Původní plán byl dojet tam se CityEl, ale ten nevyšel – možná naštěstí. V té době tam ještě nebyly stojany Tesly superchargeru, ale nabíječky e.on už fungovaly. Měl jsem štěstí v neštěstí, neb mě do Brna svezl elektronadšenec (jméno si nepamatuji) z e.onu, který měl na starosti v Brně výrobu elektrických skútrů. A já měl možnost se do výroby aspoň trochu nakouknout. Kde je dnes tato výroba netuším, ale ty skútry byly skvělé a jeden z nich si pořídil můj kamarád Pavel a půjčil mi ho na vyzkoušení. Byl to bezva stroj, akorát servis byl špatný. E.ON tyto skútry dával svým hodnotným zákazníkům.
Ale zpět k pokaženému CityEl. Podezření padalo na motor a uhlíky. Jaké však bylo překvapení, když mi kolegové zanedlouho volali, že chybu našli – a byla to kardinální chyba – vytržený vodič z oka – krátký drát, špatné krimpování, prostě špatně odvedená práce na přestavbě elektroinstalace. Pánové to opravili a já přijel 28.června vlakem zpět do Ždáru a uháněl zpět do Brna již po elektrické ose.
V Dolní Rožínce se mi však závada projevila znovu a jelikož už jsem věděl, odkud vítr vane. Kluci mi to sice ve Ždáře spojili, ale neprodloužili, takže se kabel zase pohybem motoru vytrhl. Nasunul jsem vytržený vodič do nějakého zbytku dalšího vodiče, který jsem měl po ruce, zafixoval páskou a pomalu se dobelhal do Rožné ke strýcovi do dílny. Zde jsem vodiče pořádně zaletoval do sebe, aby opět nedošlo k vytržení.
Ještě ten den večer jsme podnikli cestu do Ořešína u Brna na sraz Rozleť se, což je naše zahradnicko sdílecí skupina LETS systému v Brně.
Pak jsme s autíčkem jezdili a testovali až jednoho krásného dne praskla řemenice na zadní ose a tento plechový výlisek již nebylo možné snadno opravit. Auto jsme dotáhli na laně na zahradu a odsud pak do Dolních Kounic na opravu, kde zatím leží od března 2017 do teď. Ale brzy se do něj už opět pustíme, zaslouží si to.
Zadní osa 
Prasklá řemenice
A v tomtéž roce 2017 se začal psát další elektromobilní příběh Berlingo. Ale o tom zase někdy jindy a na jiné stránce.
Odkazy externí
Wikipedia: https://en.wikipedia.org/wiki/CityEl
Zahraničí: https://www.motor-car.net/denmark/item/20382-el-trans