Rozhodl jsem se založit speciální stránku jen o Berdíkovi a trochu podrobněji popsat, co jsem s Berdíkem prožil. Jak se k nám Berdík dostal a co s námi ještě bude zažívat a my s ním.
O existenci Berdíka mi řekl můj kolega v prácí, Štěpán Foral a už tehdy jsem měl velkou touhu ho hned vyzkoušet. Pořizovací náklady se mi sice zdáli poněkud vyšší, než bych čekal, ale dnes už vím proč to tak bylo. Berdík si musel chvíli počkat, resp. on ne, ale my. Druhá příležitost přišla v podobě Filipa Muchy, který mě k Berdíkovi při vedl podruhé a rovnou zajistil audienci u autora projektu. Resp. audience se konala u nás na zahradě, neboť Petr Bernard byl nejen ochoten k nám zajet rovnou s dvěma Berdíky, ale byl nadšen z možnosti se spolu propojit. Ať už to zní jakkoliv symbolicky, datum 1.7.2019 a pondělí k tomu se bude dobře pamatovat. Bylo jasné, že naše přátelství už začalo možná v době, kdy jsme se fyzicky ještě neznali, ale spojovali nás už tehdy podobné duchovní hodnoty.
Violka, naše přírodní zahrada a permakulturní projekt, nabízí pestrost řešení a v tom je jedinečná. Berdík sem patří, protože ukazuje krásný kontrast toho, co je možné komprimovat do jednoho plastového sudu a jak oživit tento kus „mrtvé“ hmoty. Sud z velmi kvalitního plastu je vlastně obalem pro 170 litrů živné půdy, která vyživuje 40 i více rostlin. 36 kapes a volná plocha nahoře nabízí opravdu široký prostor pro experimenty. Žížalky uvnitř se starají o zpracování čerstvého kompostu a vytváření hnojivo pro celý tento mega květináč.
Proč mě ale tolik Bedík zaujal? Není to jen proto, že mám rád technologie a chytrá řešení, ale důvodů je více. Pěstování vlastních rostlin sloužících k obživě mi dává smysl. Lidé dnes vyměnili skutečné živiny spíše za pochutiny a průmyslově vyráběný pokrm, který není živinou, ale spíše po-travinou. Otravuje náš skutečný život, rozbíjí naše vědomí, odděluje nás od přírody, dělá z nás roboty! Není možné jíst strojem vyrobené jídlo a myslet si, že žijeme nějaký svobodný život. Ne, není to tak, bohužel v takovém případě jsme pěstováni a stáváme se sami strojem. Energie strojů zabíjí skutečný život a prefabrikace původně živých surovin do podoby syntetického jídla je prvním krokem ke ztrátě svobody. Kdokoliv si myslí, že je svobodný, ať se zamyslí, čí jídlo jí. A jak se říká – koho chleba jíš, toho píseň zpívej, tak to prostě platí.
Umíte si vypěstovat základní potraviny? Jaký je podíl vámi vypěstovaných surovin v celkovém objemu. Dříve to bylo prakticky 100%. Dnes to mnohdy není ani procento jedno. Moderní společnost si zvykla na to, že všechno jídlo za nás někdo vyrábí, pěstuje. Ale víme vůbec jak? Známe celý proces zpracování rostlin a živočichů do podoby finálních produktů, které necházíme na pultech supermarketů? Na etyketách čteme drobným písmem složení, které je mnohdy jen zlomkem toho, jaké je realita. Do složení se totiž nepíše, co vše předcházelo pěstování surovin a jaký byl proces strojní výroby dané potraviny. Kdysi se sice říkalo, že počítačem krávu nepodojíš, ale dnes je to bohužel realita a jde to dál! Vítejte v Matrixu, je všude kolem nás, ani o tom nemáte ponětí. V naší moderní společnosti jsme pěstováni, stejně jako obilí nebo řepka. Jen je to uděláno tak rafinovaně, abycho msi to vůbec neuvědomovali. Ten, kdo o tom pochybuje, je na tom bohužel nejhůř. Takže pokud máte pocit, že jste svobodní a můžete si vybrat, možná byste si měli právě vy vybrat Berdíka. Je to drobná ochutnávka toho, co můžete s rostlinami a vlastním pěstováním zažít. Je to vstupenka do skutečného světa svobody, díra do Matrixu, resp. z Matrixu ven, do skutečného světa. Nicméně zatím né tak zdevastovaného, jak je to ve stejnojmenné trilogii filmů bratří Wachowských.
Uvidíte, jak rostlinky rostou, z nuly, ze semínka nebo sazeničky, až po váš talíř. A vy dostanete celou tu porci energie do svého těla. Nebude to stroj, který vás krmí, bude to čistá energie přírody, která je základem všeho života! Buňka vedle buňky, voda v té nejčistší podstatě, všechny ty výživné látky, vitamíny, minerály, enzymy – budete mít stále při ruce, každý den je uvidíte růst a jakmile na ně dostanete chuť, můžete je okamžitě jíst, a mnohdy je nemusíte ani umívat – rostou v čistotě vašeho záměru.
Proč Berdík a né zahrada? Odpověď je jednoduchá – v mnoha případěch je to jednodušší a to dokonce, i když zahradu máte! Tradiční pěstování na volné půdě bylo doménou minulých let. Ano, dá se takto vypěstovat ledasco, ale zázraky nečekejte. Vypěstovat desítky rostlin na metru čtverečním je prakticky nemožné, resp. velmi náročné. Pokud však půdu nevlastníte, můžete samozřejmě použít desítky květináčů a kýblů a snažit se udržet život v separovaných nádobách. I toto je řešení a mnozí v tom dosáhli velmi dobrých výsledků. Ale je to dřina. Né každý má čas na to, aby zalíval 40 květináčů. Není pak jednodušší zalít jen jeden? Je paradoxem, že naše zahrada je opravdu obrovská oproti Berdíkovi, ale právě proto jsme si chtěli dovolit tento experiment a porovnat, jak je to s výnosem na normální půdě, ve vyvýšených záhonech a nebo v profi technologii. Dnes přicházejí pomalu ale jistě nové technologie a i když se liší dosti zásadně od zažitých způsobů, jak se to dělalo dříve, musíme je přijmout jako fakt. Možná je jednou nebudeme zase potřebovat, ale je to jako s jinými technologiemi. Kdo z vás svítí bez elektřiny?
Chcete se zapojit? Není nic jednoduššího, než si Berdíka pořídit a začít psát svůj příběh. Ten náš je teď docela krátký, ale i tak věřím, že bude velmi intenzivní a bohatý a že se začnou psát příběhy další, které na tento naváží. Bylo mi ctí potkat Petra Bernarda, který je velmi podobně naladěn a jeho příběh mě velmi oslovil a rád bych s ním sdílel další příběhy skutečného života. Jsem přesvědčen, že jedině spolupráce nás všech nás může někam posunout. Rádi bychom nabídli pro Berdíky zázemí, kde si je budete moci prohlídnout naživo a zeptat se na praktické zkušenosti. Rok se s rokem sejde velmi rychle. Tak jako bylo těžké překonat určité potíže na zahradě, ale podařilo se, tak i propojení s Berdíkem bude jistě významným milníkem, který nás může propojit s dalšími zájemci o samozásobení. Né každý má možnost mít kus půdy k pěstování vlastních potravin. Ale každý může mít Berdíka. Ten není dražší než většina dnešních telefonů.
Berdík po 4 týdnech pohled od východu 4 týdny pohled od jihu Berdík 4 týdny a skleník v pozadí
Po měsíci růstu jsou znatelné výrazné přírůstky. Hlavně rajčata nabraly opravdu velmi bujný směr. Zalévání je nutné prakticky denně, ale s vodou se nemusí šetřit – přebytek prokape dolů a znovu se použije. To je velká výhoda Berdíka – nic neuteče, úplná recyklace a rozvoj živin. Bylinky sbíráme průběžně a bazalka obrůstá velmi hojně. Vše je chuťově výborné a rajčátka budou pomalu dozrávati. Přestože byla výsadba posunuta až na první prázdninový den, i tak to Berdík dohání velmi slušně a když se podíváte na rajčata v kýblech vedle, která byla vyseta v únoru a za oknem strávila čas až do poloviny července, tak je jasné, že venkovní prostředí a bohatá půda a dobrá zálivka dělá své. Ty už to nejspíš nedoženou, ale jako pokus to bylo dobré.
Velkou výhodou Berdíka je opravdu jeho kompaktní velikost a plná recyklace vody a odpadu, který se mění na živiny. Zalíváme tak, až voda protéká do sběrného koše a s tou se pak zaleje znovu. Ani velký déšť květináč nepřeleje, protože přebytek vody odteče. Na balkóny a malé zahrádky je to ideální doplněk a potvrzuje se moje přesvědčení. Už jak jsem viděl Berdíka poprvé, cítil jsem, že tohle je cesta a velmi zajímavé spojení přírody a technologie. Někdo namítne, že je to moc plastu a že je to zbytečně složité. Ale to jsou dnešní technologie asi všechny. Traktor je také složitý, i rýč se musí přetavit ve vysoké peci. Plast je polymerovaná ropa a tedy trochu vyšší forma asfaltu :-). Lidé se ho bojí někdy zbytečně. Sklo je považováno za přirozený materiál a bereme ho jako recyklát. Nicméně hodně střepů nás může taky pořezat a ve střepech nakonec nic neporoste – nemají výživnou hodnotu a bude trvat stovky let, než se sklo rozpadne na něco plodného. Plasty se rozpadají také velice pomalu a není to příliš dobrá cesta na likvidaci. Lepší je recyklace, ale nakonec i dokonalé spálení není špatná alternativa – když se pálí listí a syrové dřevo nadělá se mnohdy větší nepořádek v atmosféře, než když se pálí plasty ve spalovně – dnešní fúzní a pyrolýzní technologie jsou opravdu na velmi vysoké úrovni a spálit pneumatiku už není o kouři, jak jsme vídali z hořících skládek. Takže pokud by vás trápilo, že ekologii nepomáháte, zkuste přemýšlet jinak – mít zahradu u sebe, přímo u kuchyně pár kroků – kolik ušetříte času, pohoných hmot a obalových materiálů?
Začíná školní rok 2019
Máme pomalu konec léta, dva měsíce po výsadbě a tak přidáváme další sadu fotografií Berdíka. Co na to říkáte? Vypadá, že stále roste.
Berdík 8.9.2018 Berdík po 2 měsících a rajčata, bazalka Zelení jak zelí, v Berdíkovi měli i melouny skvělý.
Co se týká údržby, je potřeba opravdu hodně zalévat a to i když prší. Přece jenom 4 patra rostlin nad sebou spotřebu vody mají a jakmile Berdík vysychá, rostlinám to nesvědčí. Horní stranu okopáváme a zkypřujeme, aby se voda dostala lépe dovnitř. Je také třeba obírat špatné plody (nám docela černají pupky rajčat, což značí málo vápníků nebo moc dusíku, ale to některé druhy rajčat dělají a každý rok jich takto hodně vyhodíme i v kýblech), sbírat oschlé listy, hnijící části rostlin, aby se dostalo na zdravé části více světla. Přece jen je vidět, že jsme sadili dost pozdě, ale úroda rajčat určitě bude zajímavá. Meloun má velikost míče na házenou a ten druhý menší je velikosti zatím mezi ping-pongovým míčkem a tenisákem. Uvidíme, zda dozrají.
Návody k Berdíku
Jelikož výrobce své oficiální stránky znefunkčnil, uvádíme zde materiály, které jsme s Berdíkem zakoupili, neboť se nás někteří ptají. Tak ať vám slouží.